Od návratu ze zahraničí jsem seděl v malé kanceláři sám. Hned první týden jsem se dověděl, že se počítá s tím, že do 3 měsíců budu pryč. Jedna podplukovnice mi dokonce řekla, že mi bude dávat úkol za úkolem podle potřeby. Prý jim bylo řečeno, že jim budu po ruce, když jsem v dispozici. Odpověděl jsem, že
Když jsem se vrátil ze zahraničí, „zapomnělo“ se na mě se služebním místem. Požádal jsem o předvedení na denní hlášení k ministrovi obrany a chtěl mu přednést svou stížnost. To bylo již dlouho poté, co jsem se jednou úspěšně odvolal proti ukončení služebního poměru a bylo zahájeno nové kolo vyhazovu, protože stále pro mě „nebylo“ vhodné
Jsem ukecaný. Z mnoha životních situací jsem se „vykecal“ a naopak, do řady potíží jsem se tím dostal. Mám rád lidi, co umí vyjádřit svou myšlenku a hrají si se slovy. Jak říká můj jediný dědic, dokonce existují profese, které si libují ve dvojsmyslech a zejména sexuálních – a vojáci jsou prý nejhorší… Snad kecá, nemůže
Jak jsem již několikrát psal přímo, či nepřímo, co personalista, to nepřítel. Chovali se tak ke mně po celou moji vojenskou kariéru. V jedné etapě, když jsme byli reorganizování celý management odboru prošel personálními pohovory. Ředitele vyhodili rovnou, už měli za něj vděčnou náhradu. Ostatní dostali na personálním pohovoru nabídku, kterou nešlo přijmout. Já byl v
To jsem se takhle na Nový rok 2010 ještě pod vlivem alkoholu probudil a už jsem byl najednou příslušník ekonomické sekce. Bez personálního pohovoru, bez personálního rozkazu. Prý to nebyla ani reorganizace. Jen vyjmutí odboru ze Sekce plánování sil a vložení do Sekce ekonomické. Zdálo se, že tehdejší způsob plánování vadil téměř celé celé civilní části