Fujky, fakt jste chtěl, abychom přemýšleli?
Zdroj: imgbuddy.com
V polovině prosince jsem obdržel konečně rozhodnutí ve správním řízení. I když jsem stále doufal, že se někomu na Úřadu práce rozsvítí, nestalo se a byl jsem rozhodnutím správního orgánu vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání.
Důvodem bylo, že jsem
odmítl nastoupit do vhodného zaměstnání bez vážného důvodu
a byl jsem vyřazen zpětně od 22. října (den návštěvy v personální agentuře). Zařazen zpět do evidence uchazečů mohu být prý nejdříve 6 měsíců ode dne vyřazení. Když to tak počítám, je to 20. dubna. 
Kdybych pobíral podporu v nezaměstnanosti, přišel bych o ní. Kdyby to byl můj jediný příjem, odkýval bych jim (jako většina) možná i to, že nebe je světle zelené…
V odůvodnění rozhodnutí Úřadu práce bylo několikrát zopakováno, že nemohli být posouzeny žádné vážné důvody, protože jsem je prý neuvedl. Takže mu asi vlastně nezbylo nic jiného, než nakonec rozhodnout o mém vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání.
Úřad práce neudělal nic více, než opsal do zdůvodnění tvrzení komerčního subjektu (personální agentury) a moje. Ani jedno tvrzení se nenamáhal ověřit a žádnou svou vlastní myšlenku, či zdůvodnění nepřipojil. Přístup personální agentury byl k Úřadu práce zřetelně vstřícnější (asi pod vidinou budoucích výdělků) než můj – tak bylo přece více než jasné, kdo by mohl mít pravdu.
Po obdržení rozhodnutí o vyřazení z evidence uchazečů jsem si opět zašel na pobočku Úřadu práce a požádal o kompletní kopii svého spisu. Paní ředitelka nebyla přítomna, tak jsem zašel za její zástupkyní. Domluvili jsme se na odpoledne, že to bude mít připravené. Prohlásila, že to bude kopírovat osobně, stránku za stránkou. Nevěřila totiž, že by některá z podřízených zkopírovala můj spis dobře. *wacko*
Mimochodem, od prvního setkání s paní zástupkyní jsem obdivoval její nadhled a schopnost si udržet jakýsi selský rozum v prostředí, kde podle mého názoru vládne jen ignorance a arogance.
Ptal jsem se jí, kdo připravil to rozhodnutí? Po kontrole spisové značky odpověděla, že to práce paní paní ředitelky. „Je to obvyklé?„, ptal jsem se dále. Odvětila: „Ne, to je hodně neobvyklé.“
Odvolání proti rozhodnutí
V zákonné lhůtě jsem připravil a odeslal odvolání proti rozhodnutí podle § 81, zákona č. 500/2004 Sb. V přiloženém průvodním dopise jsem napsal, že si uvědomuji rozsáhlost dokumentu, nicméně bych rád poukázal na problémy, které jsou mnohem hlubší, než jen chybně zformulované rozhodnutí a zdůvodnění.
Moje odvolání mělo totiž 17 stran a navíc přílohy… celkem 65 stran *boast*
V dokumentu jsem zdůraznil:
- neschopnost správního orgánu opatřit si podklady pro rozhodnutí;
- personální agentura, s kterou jsem komunikoval já i pobočka Úřadu práce, nemá podle MPSV oprávnění zprostředkování práce v ČR… zde je seznam oprávněných agentur práce;
- že způsob, jakým správní orgán vede spisovou agendu, umožňuje, aby se ve spisu nahodile objevovaly dokumenty, popř. se ztrácely… ve svém spisu jsem našel zmínku o dokumentu „Nástup výkonu trestu odnětí svobody – odpověď“, nemám tušení, jestli se jednalo o chybu při kopírování z jiného spisu nebo dokonce pokus o mou dehonestaci…;
- řadu nelogičností a administrativních pochybností;
a hlavně, že jsem nemohl odmítnout nastoupit do vhodného zaměstnání, které principiálně neexistovalo.
MPSV, to jsou teprve „koumáci“….
Od doby, co jsem datovou schránkou zaslal odvolání, uplynula řada dnů… Idealista, jako například já, by čekal, že do 30 dnů mi bude rozhodnutí o odvolání zasláno. Dokonce i takový správní orgán na Ministerstvu obrany ČR se naučil tyto lhůty počítat správně.
Uplynutí 60 dnů jsem považoval za krajnost, kterou umožňuje zákon, když je jedná např. o složitý případ.
Jenže ono uplynulo více než 90 dnů a ticho po pěšině….
Částečný závěr
Týdny před vydáním rozhodnutí si se mnou zprostředkovatelka dohodla a dodatečně i písemně emailem potvrdila termín schůzky. Jenže když jsem se objevil u ní v kanceláři, vypadala hodně překvapeně a ptala se, cože tam u ní pohledávám….
„Také Vás rád vidím, jdu na domluvenou schůzku„, snažil jsem se vysvětlit. Prý se schůzka automaticky zrušila… Neměl jsem v plánu paní zprostředkovatelku nějak šetřit. Nadiktoval jsem jí termín, kdy mi schůzku potvrdila s tím, že tu schůzku asi zapomněla zrušit.
Omluvila se a odešla z kanceláře se poradit s paní ředitelkou.
Za chvíli se vrátila a sdělila mi, že teda schůzka bude, když už jsem přišel. Prý jestli něco potřebuji….“Ne, děkuji za zeptání. A potřebujete něco Vy?„, oplatil jsem jí slušnou otázku. Prý jestli se chci setkat, ptala se dále. Trochu mě „zmátla“ otázkou a zeptal jsem se, jestli soukromě nebo pracovně. 
Vykulila oči a řekla, že samozřejmě pracovně. Prý nemá čas na srandičky a venku jsou lidi, kteří její radu potřebují. Prohlásil jsem, že to je snad jediné, na čem se shodneme. Tedy, že já jí vůbec nepotřebuji.
Paní zprostředkovatelka se znovu ptala na to, jestli se chci sejít… Tak jsem se zeptal, jestli to záleží na mě. Došla jí trpělivost a řekla, že zapíše, že se nechci sejít. Zastavil jsem jí s tím, že už její „kámoška“ z personální agentury psala nesmysly, které si vymyslela a požádal jsem jí jako odbornici o nějaké doporučení….
Tak se zvedla a opět se šla poradit s paní ředitelkou….
Po návratu mi nadiktovala termín schůzky. Upozornil jsem jí, že odvolání proti rozhodnutí o vyřazení nemá odkladný účinek a tak bych měl být asi vyřazen… Prý se uvidí. Tak stále nevím…. *bad*
Koncem měsíce mám další schůzku, to bude zase švanda….