Čas od času jsem pozván na výběrové řízení. Tentokrát na vedoucího správního odboru jedné městské části. Přišel jsem o půl hodiny dříve, abych si ten úřad prohlédl. Všude čisto, klid… Líbilo se mi, že na chodbách bylo plno pohodlných židlí a lidé si tak měli na co sednout. Líbilo se mi, že všude byli nade dveřmi čísla, podle kterých vstupovali lidé dál.
Hledal jsem dveře kanceláře a prvním varováním bylo, že číslo dveří, kam jsem měl přijít byla obsazená kancelář, odkud jsem byl odeslán na sousedící učebnu se stolními počítači. Chvilku jsem přemýšlel, na co mají na nějakém městském úřadu učebnu s 10 desktopy, ale jak přicházeli moji „konkurenti“, věnoval jsem pozornost jim.
Že by výběrové řízení mělo již svou vítězku?
Nejvíce mě upoutala paní, která přišla na rozdíl ode všech nalehko s propiskou v ruce. Bystře jsem usoudil, že se jedná o místní úřednici. Jinak to byli samí pánové v různém věku. Celkem nás bylo šest.
Krátce nám všechny uvítala paní personalistka a zahájila výběrové řízení. Mám k personalistům velkou averzi z minulých let a tak jsem si jí pozorně poslouchal. Dnes jsme prý již druhá skupina, budeme pracovat na počítači, aby byl výběr vhodného kandidáta co nejvíce objektivizován.
Prvním úkolem byl osobnostní test. Poté, co jsem opakovaně v životě absolvoval řadu mnoha hodinových psychologických vyšetření, mi test přišel lehký, lehoučký. Na ploše monitoru byl soubor MS Excel, ve které bylo asi 70 otázek s možnostmi odpovědí, které se vybírali uvedením hodnoty 1-5, kdy součet bodů u každé otázky musel být 5. Řekl bych, že u většiny odpovědí bylo zřejmé, která odpověď je správná, resp. správnější. Tohle nebyl, alespoň pro mě, žádný problém.
Zdroj: http://femoticons.net/
Dalším úkolem byl diktát. Paní personalistka nám rozdala potištěný list, kde jsme měli doplňovat i/y, s/z nebo d/t. Diktát jsem dodatečně našel zde. Prý se tam dá udělat maximálně 24 chyb. No nevím, pravopis není mou silnou stránkou. Navíc, paní prohlásila, že ten diktát ještě žádný kandidát nenapsal bez chyby. Tak to jsem odhadl jako svou konečnou stanici.
Posledním, třetím testem byl odborný test. Mohli jsme použít internet. Paní personalistka to komentovala, že je to přání pana tajemníka. Mě to přišlo hodně rozumné, nemusím přece příslušné citace zákonů držet v hlavě…. Bylo to asi 10 otázek, nejtěžší z nich, pokud si dobře pamatuji, bylo, že mám vyřešit situaci vězně, který ztratil občanský průkaz před volbami. Kdo je účastníkem správního řízení, jaký typ občanského průkazu ten vězeň dostane a kde má o něj žádat, když trvalý pobyt má Praha-západ…. Správná odpověď (se domnívám) je, že ztrátu občanského průkazu nahlásí jeho zákonný zástupce (velitel nápravného zařízení) na kterékoliv městské části, kde mu vydají potvrzení o ztrátě a s tím se může zúčastnit voleb. Ve stanovené době je pak vydán nový občanský průkaz, který si vyzvedne zákonný zástupce, jelikož vězeň má omezenou svobodu pohybu. 
Kdo měl hotovo, mohl odejít… Kontroloval jsem si všechny odpovědi a tak jsem odcházel mezi posledními a tak jsem slyšel, jak paní personalistka říká té jediné paní, co tam byla:
„Nebojte, ten diktát jste napsala nejlépe ze všech kandidátů„.
Otočil jsem se a požádal je, aby s tím počkali, než odejdu. Nikdo jiný tam už nebyl.
Druhé kolo výběrového řízení
Kupodivu, výběrové řízení pokračovalo druhým kolem, na které jsem byl pozván. Odhadl jsem, že pravopis asi nebyl tou stěžejní dovedností, to byl určitě zván nebyl. 
Na chodbě před kanceláří pana tajemníka seděl již nějaký pán… Chvíli jsme čekali, nepřišel už nikdo. Pak jsem byl pozván dovnitř do nějaké zasedačky, kde u velkého stolu sedělo asi 8 lidí… Pan tajemník, vedoucí vnitřního odboru, vedoucí nějakých jiných odborů a dvě personalistky. V příjemné atmosféře se mě začali všichni vyptávat na mou motivaci, co vím o jejich úřadě, jak si představuji práci na odboru, co jsem dělal dosud.
Zajímavá byla otázka, co bych dělal v případě, kdyby jedna známá zpěvačka požádala o přednostní vydání nového občanského průkazu s tím, že vedle té smradlavé báby už čekat nebude. Prý je to reálný příklad z praxe a čekali na mou reakci. Odpověděl jsem, že bych si s ní domluvil individuální schůzku. Trošku mimo mi přišli otázky paní personalistky, která se mě ptala na velikost správního obvodu a když jsem odpověděl, že nevím, po pár minutách se zeptala znovu. Další otázkou bylo, kdo může požádat o doklady na jejich úřadě. Řekl jsem, že pro občanský průkaz kdokoliv. Ona mě opravila, že to tak není no a jí zase opravovali vedoucí odborů, které tam seděli, že podle zákona může požádat kdokoliv, bez ohledu na místo trvalého pobytu. Asi po 30 minutách náš rozhovor skončil.
Po 14 dnech mi došli vrácené všechny dokumenty, které jsem jim poslal s vyjádřením, že jsem nebyl vybrán.
Výběrové řízení – závěr
Díval jsem se nedávno na webovou stránku toho úřadu, mají nového vedoucího odboru. Nejsem to sice já, ale není to ani paní, která byla dosud pověřena řízením odboru, ani jiná paní. Je tam pán a já věřím, že to jen stejný, s kterým jsme seděli na chodbě.