Samé čtyřky a pětky. V žákovské knížce syna v 8. ročníků ZŠ jsem z chemie viděl jen tyto známky.
Popravdě, na hrdinství typu budeme se spolu učit, už nebyl čas. Končilo druhé pololetí a šlo o to, aby syn alespoň nepropadl.
Všechno v rodině, co zavánělo problémem, jsem měl na starosti vždy výhradně já. Tak jsem zavolal učitelce a domluvil si schůzku. Spojil jsem to s blížící se velkou písemkou z chemie a mezi dveřmi jsem začal:
„Víte paní učitelko, on za to vlastně nemůže. Já v osmé třídě také nesnášel chemii a to hlavně tu organickou.„, pokusil jsem se určit viníka všech problémů. Povedlo se, paní se pousmála. 
Vysvětlil jsem jí, že jsem okamžitě věděl, že se živit chemií nebudu. A slíbil jsem jí, že: „Honza se živit chemií také živit nebude. Nebude přece dělat ostudu lidem, co se ho chemii snažili naučit„.
Odpověděla, že jí jasné, že většina jejich žáků se chemií živit nebude a Honza by to jistě neměl dělat, protože o chemii nic neví. Poděkoval jsem jí za pochopení a požádal jí o shovívavost při hodnocení posledního pololetí. Ať ho hlavně nenechá propadnout. 
Řekla, že ho nemá v úmyslu nechat propadnout, ale musí se naučit na poslední písemku. „Chápu,“ souhlasím s paní učitelkou, „ale jak to udělat, když tolik času nemáme?“ Paní učitelka se zvedla, sáhla mezi papíry a podala mi seznam nějakých příkladů. „Ať se naučí tyhle příklady !„, řekla.
Zdroj: evik.dgkralupy.cz
Neměl jsem odvahu požádat o správné odpovědi, tak jsme se s těmi příklady mořili dva večery. Dopadlo to dobře, Honza z chemie nepropadl. Děkuji paní učitelko!