⏱ Doba čtení: přibližně 2 min
Pamatuji se, jak na jedné preventivní rehabilitaci byla v rámci rozšířeného programu nabídka sjíždět raftem řeku, kterou jsem využil.
Měl jsem sebou na rehabilitaci manželku a syna a tak jsme se všichni přihlásili. Celkem nás bylo asi 9, z toho dvě ženy. Synovi v té době bylo téměř 18, měl zkušenosti z vodáckých táborů a sílu jak mladý býk.
Byli jsme rozděleni do dvou skupin, každá skupina do jednoho raftu. K nám třem se přidal místní tělocvikář, do druhého raftu šel zbytek.
Poté, co jsme přijeli autobusem na výchozí místo našeho výletu, absolvovali jsme základní poučení, vytáhli jsme si rafty, vzali do rukou pumpy a začali nafukovat…
U „našeho“ raftu jsme se u nafukování střídali všichni… i žena nafukovala alespoň chvilku…
Rozhlédl jsem se kolem… vedlejší raft nafukovali čtyři chlapi a jediná žena z jejich raftu poloseděla, pololežela na složené výstroji ve stínu. Paní majorku LM už jsem měl předtím možnost potkat a tak jsem na ní zamával a zeptal se, proč také nezkusí nafouknout raft.
Gentlemani prý nevymřeli, říkala. Ti čtyři gentlemani pumpovali jak o duši… a pak veslovali, když „dáma“ ležela uprostřed raftu.
Dáma je žena, která činí z mužů gentlemany.
Alec Guiness
ne voly, dodávám já… ale volů je všude dost….
