Pamatuji si, jak na jednom Sdružení rodičů a přátel školy paní třídní učitelka vysvětlovala, že škola, potažmo učitelé, naše děti jen vzdělávají. Za výchovu zodpovídají rodiče.
Zdálo se mi, že rodiče, co seděli kolem moc nenaslouchali. Abych se také nenudil, ptal jsem se. Jestli si paní učitelka skutečně myslí, že škola nevychovává.
Beze zbytku uznávám morální a právní povinnost a odpovědnost rodičů za děti a to nejen za jejich výchovu, ale se svým dítětem jsem mohl v jeho bdělém stavu komunikovat dvě až tři hodiny v průběhu pracovního dne. Mimo tyto hodiny spal nebo byl syn ve škole.
Nemyslím si přitom, že bychom byli nějaká významná výjimka. Nemohu souhlasit s tím, že ti, co mají vzdělávat a děti k nim vzhlíží jako k přirozeným autoritám vlastně zároveň nevychovávají. Vlastně upřesňuji, děti by k učitelům měli by vzhlížet jako k autoritám a učitelé by jim k tomu měli poskytovat dostatek důvodů.
Vyžadování rozsáhlých citací jmen a dat z učebnic bez souvislostí, demotivovaný přístup od zvonění ke zvonění, nepovažuji za to nejvhodnější řešení. Učitelé jsou přece také vzory pro život, svým přístupem i hodnocením
Dělají to přece také svým přístupem a hodnocením, např. co je správné a co již není. U paní učitelky jsem nepochodil. Z kolem sedících rodičů nikdo ani nehlesl…. Paní učitelka stále opakovala stejná slova – škola jen vzdělává. To nebyla asertivní technika poškrábané gramofonové desky. To byl jen nedostatek argumentů. Takovou diskuzi jsem vzdal.
Po třídní schůzce jsem zašel k ředitelce školy a ptal se, jak je to s tou výchovou. Tvrzení, že škola jen vzdělává, ale nevychovává, oficiálně popřela. A to jsem rád. Nemusel jsem měnit synovi školu a mohl jsem doufat, že na tu výchovu s manželkou nejsme sami, a máme tedy na své straně i vzdělané odborníky…
Podle: http://frantisekruzicka.blog.idnes.cz/c/91585/O-vzdelavani-a-zivote.html