Říká se, že neexistují dvě stejné sněhové vločky, stejně tak neexistují dva stejní lidé, pokud nebyli naklonovaní. Nedávno mi došlo, že ani dva policisté ve stejné uniformě nemohou být stejní.
V paneláku, kde bydlím, nějaký zloděj (a možná jich bylo více) vykradl v noci sklepy. Než se dostal do sklepů, vylomil pár zámků, poškodil pár dveří a pravděpodobně tak způsobil větší škodu, než činila kořist.
Byl jsem požádán, abych ráno doprovodil místopředsedkyni bytového družstva, jako zástupce vlastníka, jelikož ta nebyla zapsána v obchodním rejstříku. Já tam sice zapsán jsem, jenže moje zastupování bytového družstva by nebylo příliš korektní. Tak jsme se vydali na místní oddělení Policie ČR s tím, že v nejhorším to zvládne předsedkyně bytového družstva odpoledne.
Při příchodu na služebnu místopředsedkyně vysvětlila, o co se jedná… Pan praporčík ukázal prstem na mě a ptal se: „To je co?“ To už jsem tušil, že se nestaneme kamarády. Chtěl jsem mu odpovědět, že správně a slušně má otázka znít „To je kdo?„. Paní mu odpověděla, že jsem předseda kontrolní komise a že si přeje, abych byl u sepsání protokolu. Já doplnil, že jsem tam proto, že chci…. *cool*
Vešli jsme všichni do kanceláře, pan praporčík si sedl k počítači a my na druhou stranu stolu. Já se otočil a rukou přibouchl otevřené dveře za mými zády. Pan praporčík se beze slova zvedl a zase je otevřel. Omluvil jsem se za zavření dveří a posunul židli tak, abych neseděl zády k otevřeným dveřím.
Pan praporčík si začal číst něco na monitoru a my jsme chvíli tiše seděli. Paní místopředsedkyně se ujala slova a ptala se, jaký bude další postup. Vyšetřovatel se nenechal u čtení vyrušit a odpověděl, „Makám na tom…“. Paní místopředsedkyně asi nerozuměla a zeptala se, jestli by mohl mluvit hlasitěji a srozumitelněji….. Mě se do toho nějak v duchu přimotala scénka s „jiným gangem“ a od té chvíle jsem se jen řehtal.
https://youtube.com/watch?v=RtN4ns96ETc%3Ffeature%3Doembed
Přišlo mi vtipné, že nás nikdo nelegitimoval, nikdo se ani nesháněl po tom, jestli jsme oprávněni vystupovat za majitele nemovitosti. Neměl jsem tušení, jak se praporčík jmenoval, zapomněl se představit. Naše jména ho také nezajímala.
Po chvilce se pan praporčík otočil přímo na mně a ptal se, proč se chechtám. Odpověděl jsem, že jsem velmi veselého založení. Pak se zeptal, jestli se řehtám jemu a napětí v místnosti by se dalo krájet.. Odpověděl jsem otázkou, jestli to bere osobně? Dodal jsem, že to mě mrzí, omluvil jsem se a prohlásil, že se budu dále řehtat jen velmi potichu.
Prohlásil, že mě vykáže z kanceláře a já se zeptal, z jakého důvodu.
Paní místopředsedkyně se nás už nějakou chvíli pokoušela uklidnit slovy: „Pánové, můžete toho nechat, můžeme se prosím věnovat tomu, proč tady jsme?“ Otočil jsem se k ní a vysvětlil jí, že to, co jí předvádíme, je porovnávání si pind*urů ješitných chlapů nebo jinak soutěž o to, kdo je větší alfa samec v místnosti. Pan si myslí, že tím, že je v policejní uniformě, je to automaticky on a já si myslím, že alfa samec v místnosti jsem já z mnoha jiných důvodů. 
Praporčík se po mém vysvětlování zvedl ze židle a odešel z místnosti. Místopředsedkyně, ač sama zadržujíce smích jak jen to šlo, se do mě pustila s tím, jestli mám tohle zapotřebí a co bych dělal, kdyby mě skutečně vykázal. Odpověděl jsem, že bych šel za jeho vedoucím a zeptal se, jak se standardně ověřuje identifikace osob, oprávněnost k zastupování právnické osoby… Po nás nechtěl nikdo nic.
Zdroj: www.sk.ptakoviny.biz
Mezitím jsem se rozhlížel po kanceláři a paní místopředsedkyně se zeptala, co hledám… Odpověděl jsem, že hledám „bobule“ (výživu pro tvorbu svalstva) pro kulturisty… Prohlásil jsem, že fyzický zjev by odpovídal a vlastně mentální projev také… Řekla, že jsem hrozný provokatér a mám toho hned nechat… 
Pan praporčík se vrátil do kanceláře s kolegou, který při příchodu pozdravil, usmál se, řekl své jméno a zdvořile čekal na odpověď. Oba jsme ze židlí vyskočili a s napřaženou rukou jsme se představili. Vysvětlil nám, že půjde s námi na místo, kde byli poničené dveře a vykradené sklepy.
Pan praporčík podal místopředsedkyni asi 4 hustě potištěné strany k podpisu…. Po přečtení půlky první strany se zeptala, jestli to musí podepsat na místě a koukal jsem, že je také nějaká podrážděná…. Nic nepodepsala a odešli jsme ze služebny.
Společně s místopředsedkyní a policistou jsme procházeli vykradené sklepy. Muž zákona si fotil rozlámané dveře a sbíral možné stopy. Povídali jsme si celou dobu a dozvěděl jsem se i pár nových věcí z policejní práce. *cool*
Na konci prohlídky jsme se rozloučili a pan praporčík řekl, že ještě možná budou potřebovat nějaké informace. Najednou paní místopředsedkyně prohlásila, že s tím „namachrovaným frajírkem“ ze služebny už jednat nechce. Prohlásil, že chápe a že jí v případě potřeby bude kontaktovat on sám.
Ptal jsem se: „To si fakt myslíš, že se to nedozví? To bude první, co bude vědět, až se tento policista vrátí na služebnu„. Odpověděla mi, že se tak vyhnula přímému střetu a dosáhla toho, že s ním jednat nebude.