Opancéřovaný khaki úřednický moloch
Zdroj: allsortedout.com.au
Za pár dnů mi paní majorka GB bez komentáře přeposlala odpověď pana praporčíka LD z ŘeZA, který jí odpovídal na mé dotazy ohledně mimořádné rehabilitace. Z odpovědi jsem se dověděl, že si telefonoval s Volarezou a tam mu vysvětlili, že voják ze zahraničního pracoviště nemá nárok na přidělení mimořádné rehabilitace. Jako vstřícné gesto zaslal aktuální verzi příslušného rozkazu ministra obrany k realizaci rehabilitací a telefonní kontakty na dvě pracovnice Volarezy, které mi prý ochotně poskytnou informace.
Odpověděl jsem mu, že míchá dvě věci dohromady a to je mimořádná rehabilitace a preventivní rehabilitace. Zdůraznil jsem, že stanovisko pracovnic Volareza mě vůbec nezajímá, od těch očekávám, že můj rehabilitační pobyt zabezpečí. Psal jsem mu, že bych rád věděl,
jestli odporuje poskytnutí mimořádné rehabilitace vojákovi, který slouží na zahraničním pracovišti a vykonává službu v zahraniční operaci nejméně 90 dnů
vcelku, nějakému resortnímu normativnímu aktu nebo zákonu?
Jeho vedoucího oddělení podplukovníka PL znám mnoho let a proto jsem mu napsal: „Čau Petře, „pracanti“ na ŘeZa se mně pokoušejí vytáčet?“. Podplukovník PL mi odpověděl, že mám služebním postupem požádat o přidělení mimořádné rehabilitace a ta mi bude zamítnuta. Bohužel, svou odpověď i s mou invektivou odeslal také podplukovnicí MŠ. Ta se připojila s vlastním komentářem. Prý mám žádost o mimořádnou rehabilitaci zaslat služebním postupem na Volarezu. Dále doplnila:
Při Vašem zpětném zařazení by možná bylo dobré Vám nabídnout prostřednictvím 1. ZNGŠ systemizované místo u nás na ŘeZA, abyste na vlastní kůži pocítil, jací jsme „pracanti“ a jaké máme pracovní podmínky. Neurážejte práci druhých lidí, o jejichž pracovním nasazení nemáte ani potuchy.
Tuto odpověď jsem musel chvíli vydýchávat. Volal jsem svému nadřízenému, plukovníkovi IA do Heidelbergu a ptal se ho na názor. Říkal jsem mu, že podle mého je to zastrašování a zneužívání služebního postavení. Proč by jinak použila na podporu svého vyjádření zmínku o 1. ZNGŠ? Plukovník IA mě žádal, abych to přešel.
Poznámka: Podplukovnici MŠ jsem v další části vojenského života potkával častěji a ovlivňovala můj vojenský život více, než mi bylo milé. Setkali jsme se u personálního pohovoru při ukončení činnosti na zahraničním pracovišti a byla to také ona, co mi poslala medaili v poštovní obálce.
Paní podplukovnici MŠ jsem ve své odpovědi zdůraznil, že:
Vysoké pracovní nasazení ještě nikdy neznamenalo vysoké pracovní výsledky. Často je tomu naopak.
Vzpomněl jsem si na své bývalé působiště, kde příslušníci vedlejšího oddělení pracovali do pozdních večerních hodin a jejich vedoucí plukovník MP chodil do práce navíc ještě soboty a neděle. Výsledek jejich snaze ani náhodou neodpovídal. S oblibou jsem říkal, že buď dostávají neúměrně těžké úkoly (podezření na bossing) nebo na tu práci jednoduše nemají. 
Nedělal jsem si iluze, že by to na pracovišti paní podplukovnice MŠ vypadalo jinak. Měl jsem už možnost se seznámit s činností tohoto pracoviště. V její neprospěch mluvilo navíc to, že byla personalistkou *bad* a její dosavadní písemné reakce.
Upozornil jsem paní podplukovnici MŠ, že jednoduše zaměnila dva typy rehabilitace – preventivní a mimořádnou a poprosil jí, aby se znovu podívala na § 97a, zákona číslo 221/1999 Sb. Závěrem jsem dodal, že:
„Docházím k tomu, že pravděpodobně máte dojem, že z pozice personální pracovnice ovlivníte funkční zařazení kohokoliv… Z kontextu dopisu je zřejmé, že se jedná o cíl mně nějak zastrašit nebo umlčet. Jestli jste to myslela jako vyhrožování, které dosud fungovalo, v mém případě jste se hodně spletla.“
Rehabilitace nás nezajímá, nějaké „řešení“ na Vás snad najdeme
O mimořádné rehabilitaci jsem telefonicky radil také s nadřízeným paní majorky GB, panem podplukovníkem PS . Ten mi vysvětloval, že na zahraničních pracovištích je všechno nové (divné, v Heidelbergu byli Češi přibližně 10 let) a neměl bych vyhledávat mezery v nařízení. Doslova prohlásil „Vyjídat díry v sýru„… Namítl jsem, že to není žádné nařízení, ale zákon.
To, že jsem přestěhoval rodinu, která neuměla německy a anglicky do zahraničí, nechal syna chodit do německé školy a po 5 měsících odešel neplánovaně na 6 měsíců do Afganistanu, také nikoho moc nezajímalo.
Pan podplukovník PS mi vysvětloval, že když jede na služební cestu do ČR, tak si nenechává proplácet ani náhrady při služební cestě, protože chce šetřit státní výdaje. Znal jsem se s ním již déle z předešlé spolupráce na GŠ AČR a tak jsem se mu mohl zasmát a říct, že je to věc jeho osobní volby. Neměl by být vysílán nadřízeným na služební cestu, na kterou nejsou vyčleněné finanční prostředky podle zákona.
Jenže pan podplukovník PS argumentoval dále a oznámil mi, že jestli půjdeme na mimořádnou rehabilitaci, sníží nám vyplácení náhrady zvýšených životních nákladů (NZŽN) – v resortu obrany v té době platil rozkaz ministra obrany číslo 27/2006. Zdůvodnil to tím, že na rehabilitaci budeme zadarmo bydlet a stravovat se po dobu 14 dnů, takže snížení o 50% vidí jako spravedlivé.
Zdroj: http://blog.algonquinstudios.com/
Jeho vysvětlení mi trochu vyrazilo dech. Se standardním platem vojáka AČR bych bez NZŽN jednoduše s rodinou „hladověl“ ve tmavém, nevytopeném bytě. Na více bych neměl finanční prostředky. Představa, že takto lze vytvořit podmínky pro práci v mezinárodním štábu je značný projev ignorance. Polovina měsíčních náhrad NZŽN byla v porovnání s mimořádnou rehabilitací nesrovnatelně vyšší částka.
Pana podplukovníka jsem pochválil za nápad, jak ušetřit státní peníze a oznámil mu, že nyní na vojenské misi v Afganistanu mám ubytování a stravu také zdarma. K tomu bych přidal poplatek za atraktivitu regionu, adrenalinové zážitky a skutečně by mi to měl někdo podobně zodpovědný, jako on spočítat a vystavit účet k zaplacení. Ptal jsem se ho, jestli mu podnět k úspoře finančních prostředků stačí telefonem nebo to mám zaslat písemně. Prohlásil, že jsem d*bil, že to je jiný případ. Takže dosud nevím, který služební úkol bych měl podpořit finančně z vlastní kapsy a který již ne.
Když jsem informoval o vývoji situace kolem mimořádné rehabilitace své kolegy, mělo to efekt, který pan podplukovník PS pravděpodobně očekával: Všichni své žádosti o přidělení poukazu na mimořádnou rehabilitaci stáhli.
Hurá, konečně si alespoň někdo přečetl zákon
Nicméně, série emailů pravděpodobně narušila vševědoucí sebejistotu příslušníků ŘeZa, podplukovník PL si otevřel zákon o vojácích z povolání a uznal, že ze znění §97a mu logicky vyplývá, že nárok na poskytnutí mimořádné rehabilitace máme. Doplnil, že pro jistotu si vyžádá oficiální právní stanovisko a to zašle na zahraniční pracoviště.
Znělo to o dost lépe, ale zase to bylo špatně. Podle zákona to není nárok, ale možnost, použitím slov „může být poskytnuta“.
Telefonicky se omluvil za nedorozumění a vysvětlil mi, že paní podplukovnice MŠ používala při posouzení mého dotazu neaktuální verzi zákona číslo 221/1999 Sb. To, že byl aktualizován novelou v roce 2009, kde byl vložený ten zmiňovaný § 97a, nevěděla (v roce 2011).
Poté jsem obdržel email od podplukovnice MŠ, kde píše, že požádá přes 1. ZNGŠ ředitele Volarezy o písemné stanovisko k udělování mimořádné rehabilitace pro vojáky, kteří se zúčastňují zahraničních misí pod velením NATO. Omlouvat se nebude, nemá za co, protože nikomu nevyhrožovala, ani ho nezastrašovala. Dodala ještě, že si mimořádnou rehabilitaci jistě všichni zasloužíme a že nám ji všem přeje.
Už jsem s ní nekomunikoval, ale obrátil jsem se na jejího nadřízeného podplukovníka PL. Napsal jsem mu, že ředitel Volarezy není ten, co by měl v této věci vydávat stanoviska. Složka, oprávněná vydávat právní stanoviska v resortu obrany v té době byla Sekce legislativní, právní a právního zastupování. Zdůraznil jsem, že jsem přesvědčen, že paní podplukovnice MŠ mi vyhrožovala a předpokládám, že se jedná o její běžnou praxi na ty, co si to nechají líbit….