Pamatuji si časy, kdy k růstu kariéry bylo nejdůležitější být odborníkem v dané oblasti. Jak jsem někde psal, již dlouho je to jinak…
Dle mého již stačí disponovat nekonfliktní image a držet se neustále poblíž někoho, kdo může „vytáhnout“ člověka výše…
V Sušici jsem nejdříve působil jako Náčelník tankové a automobilní služby, ale každá další reorganizace způsobila snižování počtů technické skupiny. Na konci už jsem neměl nikoho a dělal jsem NTAS sám sobě…. Řídil jsem provoz vozidel, opravy vozidel, zabezpečení materiálem třídy 02 a 08 (tankový a automobilní materiál), zabezpečoval výcvik řidičů a v kapse nosil velký svazek klíčů od materiálního skladu jako skladník. Byla to slušná „pakárna“. *bad*
Zdroj: zpravy.idnes.cz
„Komedie“ byla, když při tématické kontrole z nadřízeného stupně stáli kontroloři frontu před dveřmi mé kanceláře.
Když pak začala vznikat vojenská logistika, postupně jsem předal všechny působnosti a stal jsem se „jen“ výcvikářem.
Zodpovídal jsem za přípravu řidičů v praktickém výcviku v řízení na silnici i v terénu, technickou přípravu i jejich znalost pravidel silničního provozu.
Jednou jsem naplánoval přezkoušení z pravidel silničního provozu těsně po příchodu nových řidičů z výcvikového střediska. K mému překvapení téměř nikdo testy neudělal. *bad*
Zrovna ten týden bylo shromáždění všech důstojníků zodpovědných za výcvik řidičů mechanizované brigády, kde byla hodnocena kvalita výcviku. Poté, co byla za obecného souhlasu vyhodnocena příprava nových řidičů ve Strašicích jako výtečná, přihlásil jsem se a vyjádřil svůj nesouhlas, jelikož výsledky nových řidičů „mého“ praporu byly nevyhovující. Prohlásil jsem, že řidiči místo jízd uklízeli garáže.
Pan podplukovník JP, zástupce velitele pro výcvik brigády, vydal úkol k prošetření mých tvrzení majorovi LP z výcvikového střediska ve Strašicích.
Nechal jsem na chodbě nastoupit nové řidiče a major LP přistoupil k jednomu z nich a zeptal se na číslo garáže, ve které uklízeli. Poté, co dostal odpověď, se otočil a řekl, že už více nepotřebuje. Předstoupili jsme oba před zástupce velitele pro výcvik a on řekl „pan nadporučík měl pravdu„. Pan podplukovník povytáhl obočí údivem a zeptal se, jestli ve všem. „Ano, ve všem„, zazněla jasná odpověď majora LP.
Do měsíce jsem dostal nabídku sloužit na velitelství brigády jako důstojník, zodpovědný za výcvik řidičů automobilní techniky.
Přijal jsem jí a dosud nemám pocit, že bych někomu musel proto podlézat nebo říkat jen ty příjemné zprávy.
Budu vzpomínat, kdy se to změnilo… Zatím to dávám do souvislosti s tezí, že správný manažer může řídit cokoliv…. *wacko*