Vždy, když uvidím ceremonii k udílení medailí, jako například tuhle, si vzpomenu, že medaili lze obdržet i jinak.
Zdroj: fotoarchiv autora
Po návratu ze zahraničí jsem byl pozván na ceremoniál udělení Medaile za službu v zahraničí. V ten den jsem byl ale služebně mimo Prahu. Prý se vracet nemusím, vyřeší se to jinak.
Vyřešilo se to jinak. Dostal jsem služební poštou obálku, z které po roztržení vypadla medaile v krabičce a také jsem v ní našel dekret od ministra obrany ČR. Chvíli jsem nevěřícně zíral a přemýšlel, co to asi může znamenat.
Prošel jsem se po dlouhé chodbě GŠ a požádal asistentku ředitele odboru o kafe. Nebyl jsem tam sám, seděla tam jedna podplukovnice, bývalá personalistka.
Mimochodem, tuším, že to bude vícekrát, co si na ní vzpomenu, pro mě reprezentuje skupinu žen v armádě, u kterých se mi dlouho nepovedlo nalézt důvod si jich vážit. A pak jsem to hledání vzdal 
Ta mi řekla, že je to naprosto normální. Prý se to tak dělá. To jsem promlčel, i když vím, že to není pravda. Začala si stěžovat, jak je upracovaná již za dopoledne, že neví, jak to odpoledne zvládne. Bouchli mi saze a řekl jsem, že ve své hodnosti, kterou dostala jistě zaslouženě, by si měla umět rozložit práci do 8,5 hodin a jestli je již dopolední část práce na ní moc, měla by pouvažovat nad méně vyčerpávajícím zaměstnáním. Asistentka, ta se nepokrytě smála a paní podplukovnice uraženě odešla z místnosti. Vztekle jsem dopil kafe a šel za nadřízeným generálem.
Poděkoval jsem mu za udělení medaile. Zaraženě koukal a volal řediteli všech personalistů. Ten mu vysvětlil, že něco takového, jako poslat medaili vyznamenanému v obálce, se nemůže nikdy stát. Prý je to nevhodné a ponižující. Generál mu odvětil, že se zrovna dívá na svého příslušníka, který takhle medaili obdržel. Také drží v ruce obálku, na které je vyznačen adresát. Ředitel všech personalistů slíbil, že to prošetří. Generál se otočil pak ke mě a řekl mi, že to můžu hodit za hlavu nebo si stěžovat u Náčelníka Generálního štábu Armády české republiky (NGŠ AČR).
Promyslel jsem to a napsal jsem se na hlášení i s uvedením důvodu. Po týdnu mi generál oznámil, že personální odborníci zpracovávají stanovisko, aby zdůvodnili to odeslání medaile v obálce. Za další týden přišel můj mnohaletý známý personalista, vynikající čestný a rovný chlap. Omlouval se za svou podřízenou, která mu dělá zástupkyni. Ona mu prý celou záležitost vysvětlovala slovy, že takhle byla zvyklá to dělat. Smál jsem se, jak dlouho dělá personalistu, jestli měsíc, půl roku nebo rok. Prý celý život, ale nikdy jí to nedošlo. Moc se omlouval, prý mu bylo a je trapně.
Mimochodem, jeho podřízená bydlí ve stejném paneláku, jako já….
Na hlášení mi NGŠ AČR oznámil, že má informaci, že se mi již omluvili a on dostal ubezpečení, že se to již nebude opakovat. Asi mě to mělo uspokojit. Hmmmm…. neuspokojilo.
Na druhou stranu, obdržel jsem řadu medailí. U jednoho ceremoniálu mě australský plukovník propíchl kůži ;-), ale bylo to přiměřené té slavnostní události.
Zažil jsem i udělování medaile u malinkatého konferenčního stolku, kde nás sedělo 6 a náš velitel nám rozdával u kafe medaile. Velmi neformální, přátelská a příjemná událost.
Až budu měnit své medaile za polévku a chleba pro veterána, ta z té obálky od ministra obrany půjde první, té si vážím nejméně.