Od personální agentury jsem dostal nabídku práce dělat řidiče trasovacího vozidla na 8 týdnů. Upoutalo mě, že bych jezdil se stejným nebo podobným speciálem, kterým se možná pořizují fotky i pro Google Earth.
Dále mě upoutalo, že bych používal angličtinu – vedoucí projektu měl být z Holandska, kde by bylo 3 denní úvodní školení. To mě upoutalo také a tak jsem se na tu nabídku ozval.
Prvně jsme se začali dohadovat, když chtěla, abychom sešli ze dne na den, když jsem měl už naplánované jiné aktivity.
Přišel jsem do agentury, kde nás již čekalo více. Po chvíli přišla asi 25letá slečna a zahájila hromadné školení kandidátů. Po dvou minutách přišel další kandidát a slečna ho s nadhledem zpražila: „Vy ale jdete pozdě, že?“
To už jsem si začal říkat, že pro sebe tak přísné měřítka nemá, když začala o 15 minut později. Nejdříve rozebrala plat, tzn. hodinovou sazbu rozdělila na dvě částky, pevnou a benefit (asi 25%), který bude, pokud s námi nebudou potíže a práci si odvedeme…. Pak mluvila o tom, že budeme jezdit v autě 8 hodin denně a pokud nestihneme to, co bychom měli, budeme jezdit i o víkendu…. Jestli nebudou vhodné podmínky, dostaneme sice zaplaceno, ale dopracujeme to o víkendech, takže se očekává flexibilita.
Mé nadšení trochu ochladlo. Jezdit 8 hodin v kuse bez přestávky mi nepřišlo v pohodě. Rozdělení hodinové mzdy na základní složku a jakýsi bonus… trochu překvapení, tak jaká ještě budou?
Pro koho bychom měli jezdit, ani o práci samotné jsem se nic nedozvěděl, ale prý budou individuální pohovory, na které jsem šel první.
V průběhu hromadného úvodu jsme měli vyplnit jednoduchý dotazník práce na řidičskou praxi, počet stržených bodů, jestli jsem někdy jezdil a mám tedy řidičskou praxi mimo ČR a kdo může poskytnout reference. Reference jsem nevyplnil, přišlo mi nesmyslné odkazovat na někoho, kdo dosvědčí, že umím, či neumím řídit.
Zdroj: https://play.google.com
Slečna posoudila dotazník a ptala se, proč jsem nevyplnil reference, což jsem se pokusil vysvětlit.
Myslím, že od první věty jsme si nesedli…. Ona měla potřebu mi dát najevo, jak moc na ní záleží a že je zvyklá, že s ní zájemci o práci hovoří v předklonu, což mě se vůbec nechtělo.
Proč jsem prý nevyplnil své skype uživatelské jméno… „Mám účet na skype, ale nepoužívám ho. Jestli mě chcete najít na skype, použijte pro vyhledání můj email“, odpověděl jsem jí. Její rada mě rozhodila. Prý mám jít hned domů a poslat jí název svého skype účtu.
To už jsem se „nafoukl“, že to asi neklapne, jestli to je pro ně tak důležité, stačilo mi dát vědět dopředu. A od té chvíle se náš rozhovor moc v můj prospěch nevyvíjel a „sbíral“ jsem jen samé mínusy.*bad*
- Prý jestli o tu práci stojím, když nechci dát jméno účtu na skype? Zájemců máme dost…. Čekal bych přesně tuhle argumentaci „argumentaci“, zareagoval jsem. Kdybych o tu práci nestál, nejsem tady.
- Jaké zaměstnání jsem dělal? Přes 30 let jsem byl vojákem z povolání.
- Proč jste skončil? – ptala se… Pokračovat už nešlo…
- Vám se nechtělo pracovat? ptala se znovu. To jsem řekl? Určitě ne!
- Teď už se Vám chce pracovat? Máte problém se sluchem? Odpovídám už hodně podrážděně s vědomím, že ta práce je v tahu…
Pak jsem dostal prostor na své otázky. Ptal jsem se, s kým budeme podepisovat smlouvu. Prý s personální agenturou…. Takže ta tajemná firma, pro kterou bychom měli jezdit 8 hodin denně byla dále skryta. Jak je to se spoluúčastí, parkováním vozidla přes noc? Pokud ráno přijdu k poškozenému autu, nechci mít nastavenou spoluúčast na nějak významnou částku, např. 1000€! Slečna neodpověděla, poznačila si mé dotazy a řekla, že ten projekt je nový, informace nemá….
V závěru mě požádala o zaslání životopisu v angličtině, v češtině ho totiž měla již asi týden, ale pochybuji, že ho četla. Prý bude nejlépe, když ten životopis pošlu ještě to stejné dopoledne. Nejvlídněji, co jsem zvládl, jsem odpověděl, že ho pošlu co nejdříve.
Další dopoledne, až si slečna přečetla můj email se zaslaným anglickým životopisem, jsem se dověděl, že nábor byl zastaven, zájemců již bylo dost a životopis jsem poslal příliš pozdě. Měl bych to pochopit. Já to přece plně chápu. 
Večer jsem potkal souseda, také bývalého vojáka, kterému jsem tuhle příhodu vykreslil. Smál se a říkal, že vojenští personalisté jsou sice šmejdi, ale na ty civilní ani zdaleka nemají. Prý největší problém při hledání práce je když se ukáže, že zájemce o práci je bývalý voják z povolání a má tedy nějakou měsíční výsluhu.
Nevěřím, že jsou všichni stejní. Naštěstí, mám aktuálně s čím porovnávat. Souběžně jsem se přihlásil do výběrového řízení do firmy Amazon. Personální agentura mě prostřednictvím mladé slečny kontaktovala, přečetla si životopis a po 40 minutovém – velmi příjemném – pohovoru, vedeném částečně v angličtině, jsem postoupil do dalšího kola.
Není to o věku, je to v lidech. V jednotlivcích. Vždy bylo a bude.