Týden před nástupem na zahraniční pracoviště jsem byl na poslední stáži na zahraničním pracovišti.
V Heidelbergu to měli dobře vymyšlené tak, že mě dostal na starost jeden český zkušenější kolega, podplukovník MJ. Například, abych se na základně neztratil 
Samozřejmě se mnou zařídil důležité záležitosti, jako regulérní vstup na základnu, bezpečnostní poučení, vstup do tělocvičny…
Nějak jsem chvíli nemohl „pochopit“, jak je možné, že utajované dokumenty mohu ukládat běžně do zásuvky u psacího stolu. Na GŠ jsme měli každý velký trezor s certifikací a poslední roky jsem seděl v kanceláři „D“ se samostatným zabezpečením.
V Heidelbergu bylo vše vyřešeno zabezpečením celé budovy, která navíc byla projektovaná jako tzv. chytrá stavba: klimatizace, automatické žaluzie… *cool*
Zdroj: en.wikipedia.org
Byl jsem představen tureckému podplukovníkovi vedoucímu oddělení, který mi v úvodním rozhovoru řekl, že odchází na jiné pracoviště NATO, takže jsme se po mém oficiálním nástupu ani nepotkali. Veškerou administrativní agendu celého odboru v pohodě zvládali zařizovat dva seržanti – belgický a polský. Bylo mi vysvětleno, že Component Command-Land Headquarters Heidelberg (CC-Land HQ HD) byl v březnu přejmenován na “Headquarters Allied Force Command Heidelberg” (HQ FC HD) Podrobnější info zde: http://www.nato.int/fchd/FCHD/history.html
V době mé stáže si funkcionáři pletli ještě názvy a na rovinu říkali, že úkol v nové struktuře nasaditelných prvků štábu ještě není zcela jasný. To jsem si připadal jako v AČR za posledních nejméně 20 let. Ptal jsem se zkušenějších kolegů, jestli museli do NATO přenést právě tuto naší vojenskou dovednost. Myslím tím reorganizovat tak, aby nakonec nikdo netušil, kdo a co má dělat.
Samozřejmě, jsem se zajímal i o to, jak tráví česká komunita svůj volný čas. Líbilo se mi, že v té době organizovali závody na dračích lodích, společné grilovačky, večeře a podobně.
Zdroj: en.wikipedia.org
Zajímalo mě také, jak se v relativně dražším Německu žije. Někteří si to s rodinou přišli užít, takže jezdili na výlety. Někteří šetřili, takže nejezdili nikam. Jeden podplukovník, kterého iniciály vynechám, mi říkal, že aby ušetřil co nejvíce, sprchuje se po práci v tělocvičně, aby nemusel doma, moc nesvítí, protože se dlouho prochází a v zimě netopí – služby jsou prý hodně drahé. Paní majorka MV mi říkala, že skoro všechno utratí, jelikož posílá děti do řady kroužků.
Pamatuji si, jak mi podplukovník MJ říkal, že zažívá „vojenské nebe“. Spočívalo v tom, že úkol byl dán dostatečně včas, neměnil se v průběhu plnění a kdokoliv byl připraven pomoci či poradit. V žádném případě nehrozilo, že by někdo na někoho zvyšoval hlas nebo se choval jako hrubián. Vlastní aktivita byla vítaná a podporována.
Párkrát jsem si vzpomněl na poučení před výjezdem na ŘeZa, kolik toho v něm chybělo. *sorry*
Ptal jsem se jiného kolegy, podplukovníka KS, na to, jak je možné, že jezdí tak často na služební cesty po celé Evropě. Zdálo se mi totiž, že když jsem hledal svůj budoucí domov v Heidelbergu a byl u něj doma, tak manželka to nesla s nelibostí. Odpověděl mi na rovinu, že je to jeho vlastní aktivita, jelikož v AČR nemusí mít šanci se podílet na organizování mezinárodního brigádního uskupení.
Pro lehčí začlenění rodin příslušníků FC Heidelberg fungoval na základně Family Support Centre (ukázka jejich činnosti na těchto stránkách)
To bylo něco, na co jsem koukal s otevřenou pusou…