Stalo se, že na jednom cvičení na VVP Boletice jsem byl o víkendu pověřen velením mechanizované brigády. Nebyl plánován žádný výcvik, v sobotu dopoledne mělo být jen PHD (vysvětlení pro ty, co nevědí, co to je, jsem našel zde) a jinak měl být odpočinek.
Vyslechl jsem si doklady (tak se tehdy říkalo mítinkům, brífinkům 
) od velitelů praporů o průběhu PHD a šel se natáhnout do postele.
Určitě jsme řešili nějaké strašně důležité problémy s kolegy na pokoji, když zaklepal dozorčí velitelského stanoviště a přivedl mi návštěvu, nějakého podplukovníka.
Pan podplukovník se dožadoval velícího důstojníka, jelikož ho nikdo z nás asi moc neupoutal. Moje autorita nepatrně vzrostla, když jsem si zase oblékl blůzu vz. 95 s kapitánským označením a řekl jsem mu, že už mluví s velícím důstojníkem.
Pan podplukovník se představil jako velitel doprovodu rehabilitovaného generála SP, který si chce prohlédnout nějaká opevnění a zítra by chtěl posnídat u nás. Jestli by to šlo ještě zařídit.
Rozhodl jsem se, že pana generála pozvu na snídani na svou odpovědnost, jelikož je sobota podvečer a snídaně ráno už nepůjde změnit. Pan podplukovník se zeširoka spokojeně usmál a chystal se odejít.
Mezi dveřmi se ještě ujistil, jestli jsme se tedy domluvili, že pan generál SP a jeho doprovod může počítat se snídaní. Ta otázka mě dost zarazila… Pan podplukovník mi upřesnil, že doprovod pana generála se skládá asi z 15 osob (číslo si přesně nepamatuji).
Krmit tolik krků zadarmo jsem striktně odmítl a vysvětlil panu podplukovníkovi, že buď dodá odhlášku ze stravy pro 15 osob nebo se v naší jídelně nenají. Pokud bych to udělal, okradl bych asi 40 lidí (včetně vojáků základní služby) a to se mi fakt nechtělo. Pozvání k mému stolu panu generálovi SP platí dále. To už mi mezitím stihl „provianťák“ zašeptat, že ke snídani budou míchaná vajíčka…
Pan podplukovník zůstal opařený mezi dveřmi a ptal se, co má dělat, že oni jsou tu na služební cestě a že žádnou odhlášku ze stravy není schopen sehnat.
Tak jsem mu poradil, ať si něco koupí, než vjedou do VVP Boletice, nejlépe v Českém Krumlově. Mohou si koupit i nějakou sušenku v armě, kterou jsme měli otevřenou u kuchyně. Pan podplukovník tak alespoň požádal o teplý čaj ke snídani, který jsem mu slíbil.
Snídaně proběhla naprosto v pohodě. Pan generál byl velmi příjemný starší pán s vizí obnovení opevnění.
Skupina pana generála si ve zbytku svého pobytu (asi týden) udělali z našeho velitelského stanoviště zastávku před hledáním a posuzováním jednotlivých objektů.
Ani mě moc nepřekvapilo, že po několika dnech přišel za mnou voják základní služby se žádostí o pomoc. Pan podplukovník má už několik dnů jen bankovku 5000 Kč a protože mu armář nemá jak vrátit, píše mu všechno na dluh. No a protože to je už několik stovek korun, má obavy, jestli pan podplukovník stihne do svého odjezdu tuto bankovku rozměnit. *wacko*
Nařídil jsem mu panu podplukovníkovi už na dluh nic nedávat a pana podplukovníka jsem požádal, aby si nepůjčoval od vojáka základní služby, ale od někoho ze svého průvodu.
I takoví jsme byli….