Když jsem zase přišel na Úřad práce v dohodnutý den, nevěděl jsem dvě věci:
- že pátek je jen pro nově registrované žadatele o práci;
- konec úředních hodin je už v 11,00 hodin;
Do držky, frajere, můžeš dostat i na Úřadu práce
Přišel jsem asi 30 minut před koncem úředních hodin a tak jsem šel rovnou za „svou“ zprostředkovatelkou práce. Když jsem procházel chodbou, zastavili mě dva mladší pracovníci Úřadu práce. Jeden z nich se mě zeptal, co tam pohledávám a když jsem mu odpověděl, nechal mě stát na chodbě a s kolegou vešli do kanceláře zprostředkovatelky si mé tvrzení potvrdit.
Po 10 minutách čekání na chodbě jsem pojal podezření, že čekají na 11,00 hodinu, která se promptně přiblížila. Tak jsem rozhodl zaklepat na dveře a zeptat se, co se děje. Do dveří se rychle postavil ten plnoštíhlejší a jednoduše zabral vchod do kanceláře. Také nejsem žádný drobek, už nějakou dobu nemohu svou váhu dostat výrazně pod 100 kg. 
Co jsem ale vůbec nečekal, že se mladší pán rozhodne mě sérií bodyčků vystrkat na druhý konec chodby. On také nebyl od pohledu žádný atlet a tak jindy to mohl být nezvyklý sportovní zážitek.
Byl jsem hodně překvapený a ptal jsem se, co se to snaží předvádět. Prý se cítili ohroženi. *dash*
Řekli mi, že žádnou schůzku se zprostředkovatelkou nemám. Možná snad se zástupkyní ředitelky, která si vzala celý můj spis k sobě.
Ten plnoštíhlejší to šel telefonicky prověřit do nějaké kanceláře a ten druhý mladší kolega mě hlídal na chodbě. Ptal jsem se, jestli se bojí, že ukradnu špendlíky z nástěnky a jestli jim přijde normální, jak se chovají…
Poté, co si ověřili, že skutečně mám celou svou dokumentaci u paní zástupkyně ředitelky, která mě již očekávala, mohl jsem za ní odejít.
Ode dveří jsem na ní drmolil, co se mi zrovna stalo a ona mi se shovívavým úsměvem vysvětlovala, že se pro místní úřednice stávám noční můrou. Asi využili příležitost, aby si zprostředkovatelky postěžovaly a mladší kolegové podlehli potřebě ochránit je. Namítl jsem, že to nepovažuji za normální.
Pak jsem se seznámil s obsahem spisu, podivil jsem se, že ve ve věci zahájeného správního řízení není založen samostatný spis, součásti spisu nejsou vkládané chronologicky a také, že nejsou zapsané všechny dokumenty ve spisu.
Poté jsem učinil zápis, ve kterém jsem „žádal o přehodnocení zahájení správního řízení ve věci vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání s odkazem na nedostatečné podklady a nerovné postavení účastníků správního řízení.“
Po přečtení všech podkladů mi bylo naprosto jasné, že správní řízení o vyřazení z evidence bylo zahájeno na základě poznámky na „Doporučence„, kterou jsem neměl šanci ovlivnit a možná ještě větší význam měl email, kde bylo hodnocení mé osobnosti. Mé vyjádření na „Doporučence“ nikoho nezajímalo. Jsem přece jen uchazeč o zaměstnání – Untermensch.
Po krátkém přátelském rozhovoru, kdy mě paní zástupkyně ředitelky „zasvětila“ do různých vnitřních tajemství Úřadu práce, jsem jí předal vytištěný email personalistky firmy BASF o tom, že nabízená pracovní pozice byla v době, kdy mi jí nabízela personální agentura, již obsazena.
Paní zástupkyně ředitelky ten email nazvala „esem“ a odhadla, že správní řízení bude zastaveno.
Ve věci správního řízení jsem tak již nečinil žádné kroky.
V pondělí ráno jsem opět navštívil Úřad práce a šel rovnou do kanceláře „ochránců“ zprostředkovatelek práce. Toho plnoštíhlejšího jsem požádal o pomoc s výběrem z možností, protože jsem si nevěděl vybrat:
- chci omluvu hned na místě za to, že mě fyzicky napadl – pak to všechno skončí…. nebo
- podám písemnou stížnost za to, že mě fyzicky napadl…
a varoval jsem ho, pokud to zkusí někdy v budoucnu znovu, srazím ho k zemi a skopu ho tam, ať to stojí, co chce…
Řekl jsem mu, že předpokládám, že má alespoň maturitu, a tak by mohl přestat používat svaly a začít používat mozek a rozhodnout se správně.
Omluvil se.