„Vy už budete v armádě končit, že? Jak to s Vámi vlastně vypadá?“ vhrnul se ke mně do kanceláře občanský zaměstnanec, bývalý voják z povolání, ze skupiny zabezpečení ředitele sekce.
Něco jsem zrovna psal a vyrušení se mi vůbec nehodilo. Čekal jsem, co z místního křiklouna po chodbách ještě vypadne.
Pozdravil jsem a zeptal se ho, s čím mu můžu pomoci. To už stál uprostřed mé kanceláře a bez pozdravu se zeptal znovu. Informoval jsem ho o podání odvolání proti rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru v probíhajícím správním řízení.
Až tu nebudete, kávovar bude můj…
Pan JŠ mi řekl, že až odejdu, vezme si můj kávovar. Vždy to byl buran, ale taková neomalenost byla i na něj dost velká. Odpověděl jsem, že svůj „odchod“ plánuji až tak za 40-50 let… Vtípek zůstal nepochopený. *bad*
Zeptal jsem se, jak si ten kávovar chce vzít. Prý požádá kontisku (tj. osoba, pověřená hospodařením s materiálem) o přidělení. Myslel jsem si, že takový materiál přiděluje nějaký funkcionář. Vysvětlil mi, že na tohle úplně stačí kontistka…
Moc bych se divil, kdyby kávovar, co jsem měl v kanceláři, přidělovala kontistka. Po 4 měsících, kdy už jsem věděl, že mé určení do dispozice nějakou dobu ještě potrvá, jsem si ho přinesl z domova. Byl tedy mým vlastnictvím. Občasným návštěvám jsem vařil vynikající kávu nebo kapučíno, ale většinou jsem si chuť kávy vychutnával sám, při telefonování nebo tvorbě dokumentů pro mé oblíbené personalisty.
O pár dní později přišla kontistka a ptala se, jak to vlastně s tím kávovarem je…. Prý není v evidenci materiálu sekce a ona netuší, jestli nějaké přeúčtovací doklady nejsou na „cestě“. Prozradila mi, že jsou na sekci SRPS MO lidé, kterým by se ten kávovar líbil… Zeptal jsem se jí, jestli nevadí, že ho mám v kanceláři. Nevadí, bezelstně odvětila. Kávovar se prý přenese, až ho přidělí někomu jinému….
Přiznám se, že se mi vzteky zatemnělo před očima…. Odpověděl jsem jí vyhýbavě, že nevím, kde by mohly být přeúčtovací doklady.
O víkendu jsem nad tím přemýšlel a přišel jsem na to, že jsem také pěkný vůl. *dash* Zapomněl jsem na to, že použití soukromého elektrického přístroje mi musí někdo povolit. Nebylo a nemůže být podstatné, že těch soukromých elektrických přístrojů bylo po sekci více a nikdo nic neřešil. Co nejdříve jsem to chtěl udělat správně.
V pondělí brzy ráno jsem tedy přišel do práce, nastudoval příslušná nařízení a kontaktoval správce budovy. Ten řekl, že by řešil jen spotřebiče energeticky náročnější nebo ve větším počtu. Napsal jsem příspěvek do vnitřního rozkazu ředitele sekce přesně podle znění příslušného nařízení a čekal na schválení ředitele sekce.
Asi hodinu poté mi volala asistentka ředitele odboru, že můj příspěvek byl „zamítnut a zastaven“ panem podpraporčíkem ze skupiny zabezpečení ředitele sekce – tzn. aniž by se dostal k řediteli k rozhodnutí. *wacko*
To mě udivilo. Jak může podpraporčík, odborník na cokoliv, zastavit můj příspěvek do vnitřního rozkazu ředitele sekce? Podle mého názoru, měl přiložit odborné stanovisko a rozhodnutí nechat na řediteli …
Zachránci mého života
Dozvěděl jsem se, že ten, co chtěl kávovar jako první (JŠ), kontistka a pan podpraporčík byli z „pravděpodobné z obavy o můj život“ u důstojníka ze skupiny zabezpečení ředitele sekce se žádostí. Chtěli, aby mi vydán zákaz používání kávovaru, jelikož určitě nemám doklad o elektrické revizi… Přesně podle přísloví „Když mně chcípla koza, tak ať chcípne i sousedovi.“
Odborníků plné chodby
Zdroj:tryenerc.com
Ptal jsem se na názor zrovna procházejícího ředitele odboru plukovník MH, ale ten prohlásil, že prý když nemám „nějaké ty revize„, nemůžu kávovar používat. Řekl jsem mu: „Vole a Ty snad máš na svém kávovaru nějaké revize ?“ Vysvětlil jsem mu, že kávovar je standardní výrobek firmy AEG, určenou odpovědnou osobou k užívání jsem já a já už jsem přečetl celý manuál k použití. 
Byl jsem osočen, že používám jen argumenty, které se mi hodí…. To mě docela rozhodilo. Ptám se tedy bývalého kolegy, podřízeného a kamaráda v jedné osobě: „Podle Tebe mám používat argumenty, které se mi nehodí?“
Zašel jsem za zástupcem ředitele sekce, s kterým jsem většinu svých zážitků v dispozici sdílel. Vysvětlil mi, že někteří lidé na sekci jsou ze mě nervozní a slíbil, že kávovar bude vyřešen k mé spokojenosti. Což se stalo a kávovar jsem používal do posledního dne své vojenské kariéry.
S malou změnou. Pro některé jsem již kafe zdarma nevařil…