| Prohlášení, když viděla, že si dělám poznámky: “jestli to zveřejníš, zaplatíš mi autorská práva! a to bude dost drahý, frajere!“ |
| Prohlášení, když děrovačkou děrovala dokumenty do spisu: Tak abych do 15:30 dopíchala…. Její komentář, po mém udiveném pohledu není publikovatelný…. něco ve smyslu “co tak čumíš, úchyle!” |
| Občas (ne příliš často) jsou kolegyně milé a říkají, že jsem jejich kámoška… Jednou jsem jim uvěřil, a začal se s nimi radit o svém menstruačním cyklu, protože mi trochu tekla krev. (z prstu, do kterého jsem se řízl papírem). Anička mě vyvedla z omylu: |
| tak Ty si myslíš, že když krvácíš, jsi žena?až přejde to krvácení, možná bude i těhotenství;udělám z Tebe ženu, hodím Ti tu skleničku do xichtu…To už Anička vzdala veškeré vysvětlování a chtěla přistoupit k primitivnímu násilí…. |
| když jsem si nemohl vzpomenout: “zapomněls? víš co přichází? nevíš, zapomněls?” (že by Alzheimer?) |
| Aniččin počítač se chová podle svého uživatele – také zvláštně: “Chcete-li zrušit všechny své vlastní procesy, zadejte “ano” nebo “Ano” a Enter, jinak bude Váš pokus o přihlášení odmítnut.” Anička si hlavu s ničím nelámala a počítač natvrdo resetovala… *blum* |
| v kanceláři máme jednu laserovou tiskárnu a já říkal, že s podavačem by to bylo lepší. Aniččin komentář: “nepotřebuji tiskárnu s podavačem, mám Tebe…”; |
| když komentovala nějakou svou historku ze života: „teď jsem starší a moudřejší…. ne, Františku, u chlapů to tak není a zejména to neplatí u staroušků jako jsi Ty!“ (sakra, chtěl jsem se na takovém poznatku přiživit) |
| matematika jí fakt asi moc nejde: “kolik je sedm a čtyři?“, odpovídám: “Deset!”, to mi neprošlo: “Já už Tě zabiji!“ |
| když toho má již opravdu dost: “také mám chuť se vožrat, když po mně něco chceš…. ” – já po ní nic nechtěl a posunul jsem si brýle na nose…. tak dodala: ” pracovního!” |
| občas i Aničce dojdou moudra: |
| kolega řekl: “to” se musí stále honit! – myslel vyřízení spisu, ale já reagoval komentářem, že je nechutný… Anička zakontrovala, že nechutný jsem já, vlastně jsme nechutní oba! No a třetí kolega se zeptal: „A co já? Já nejsem nechutný?” Tak jsem požádal Aničku, aby i jemu řekla to stejné… Odešla naštvaně z kanceláře se slovy, že jsme všichni hrozní, že se z nás pokaká…  |
| A nakonec došlo i na vyhrožování: “jestli tohle zveřejníš, napíšu Ti na facebook, že to není pravda…. nejsem taková blondýna!“ |
Závěrem musím ale říci, že Anička není úplná blondýna, občas mě překvapí svým úsudkem. Napsal jsem jí na nalepovací štítek nápis “Nejsem blondýna” a ona ho nemá problém nosit nalepený na čele *hi*. Asi jako odpověď na hloupé či opakované dotazy nás ostatních  |
