Správní řízení dle zákona č. 500/2004 Sb., lze pojmout různě. Ne, že by bylo nějak složité. Platí, že neznalost zákona neomlouvá – tato fráze se bohužel týká často i správního orgánu.
Zdroj: http://ctenarsky-denicek.wz.cz/
Jedno pátkové ráno mi zaklepal na dveře pan praporčík a žoviálně, ale velmi slušně pozdravil. „Dobré ráno, pane podplukovníku, Vy mě jistě očekáváte, zahájili bychom spolu správní řízení… ve věci propuštění ze služebního poměru… Vy mě určitě čekáte, tak mi tady podepište převzetí zahájení správního řízení.“
Vyvedl jsem ho z omylu. Nečekal jsem pana praporčíka a ani jsem neměl v úmyslu cokoliv podepisovat. Pan praporčík upadl do rozpaků a říkal, že má takový rozkaz od nadřízeného.
Požádal jsem ho, ať počká na chodbě a zavolal jsem jeho nadřízenému. Díky tomu, že jsem sloužil v několika posádkách a potkával jsem mnoho lidí, jsem ho znal skoro 20 let. „Co jsi čekal Františku, že tam pošlu důstojníka nebo přijdu sám?“ Očividně mě špatně pochopil, vysvětlil jsem mu, že nešlo o hodnost, ale nepovažuji za normální, „přepadat“ účastníka správního řízení v kanceláři. Pan praporčíka odeslal zpět na pracoviště a my jsme se domluvili na přátelské kávě u něj v kanceláři.
Poznámka č. 1: Zahájení správního řízení má výrazný dopad na délku celého správního řízení. Jedná se o logickou posloupnost: zahájení správního řízení (resp. doručení) – správní řízení – rozhodnutí ve správním řízení (resp. doručení) – odvolání – rozhodnutí o odvolání. Podle zákona č. 221/1999 Sb., § 10 se lhůty pro dispozici vojáka z povolání počítají po 3 měsících (podle typu a příčiny určení vojáka do dispozice). Podle zákona č. 500/2004 Sb., § 40 se určuje zahájení počítaní lhůty prvním dnem následujícího měsíce. Uložená písemnost se považuje za doručenou po 10 dnech – dle zákona č. 500/2004 Sb., § 24. Těchto 10 dnů může (záleží od data, od kterého se počítá) tvořit rozdíl jednoho obdrženého měsíčního platu navíc. Pokud tohle vojenský personalista vůbec ví, stejně to neporadí.
Setkání I. – správní řízení a přátelská káva
Odpoledne, po cestě od budovy Generálního štábu k Ministerstvu obrany mě napadlo, že u té kávy bude nejméně 10 lidí jako svědků k tomu, aby dosvědčili, že jsem přijal, či odmítl podepsat nějaké papíry. Dopolední odmítnutí podpisu bylo „instinktivní“ s vědomím, že neznám ze své zkušenosti nic, co bylo dobré a pocházelo od personalisty. *bad*
Zastavil jsem se na ulici a protelefonovali jsme spolu snad 20 minut k tomu, abych se dostatečně ujistil, že žádný podobný podraz nehrozí.
Dostal jsem vynikající kávu, přátelsky jsme pokecali a byl jsem požádán „abych nedělal problémy a podepsal„. Příslušné dokumenty byly připravené na stole. Emoce narůstali na obou stranách, protože já trval na svém.
Dozvěděl jsem se, že mi příslušné dokumenty mi předají v komisi, vyhledají mě v kanceláři a přinutí podepsat protokol o převzetí nebo nepřevzetí. Po mém dotazu, co budou dělat, když budu na duchovní pouti po dlouhých chodbách Generálního štábu jsem se dověděl, že jsem povinen být na svém pracovišti – znělo to, jako kdybych měl být ke svému „soustruhu“ připoután. Namítl jsem, že přemýšlet, analyzovat a tvořit doporučení – což byli mé tehdejší hlavní funkční povinnosti – mohu i vsedě na WC. To se za mnou budou dobývat i tam? Haha, prý ano, protože je to jejich povinnost. *rofl*
Zdržet se déle již nemělo smysl, při mém odchodu mu telefonoval nadřízený s tím, že má osobně hlásit stav předání dokumentů. Ptal jsem se ho, jestli to je normální. Pamatuji si, jak říkal: „Není to normální. Co se to ku*va kolem Tebe děje?“
Poznámka 2: Poslední poznámka mě varovala a učil jsem se o víkendu. Stojí za to zákon č. 500/2004 Sb., správní řád si přečíst, má v aktuální podobě 178 paragrafů a v pdf verzi na portálu veřejné zprávy 105 stran. *cool*