Prošel jsem celý byt, který jsem si v průběhu jedné ze služebních cest vybral. Byl to útulný 3+1 s vlastním vytápěním, s nádhernými tmavě zelenými krbovými kamny v obýváku a velkým balkónem. Ehm, větší pozornost jsem měl věnovat funkčnosti venkovních žaluzií…. *wacko* Ty jsem pak každou chvilku v dětském pokoji spravoval po celé tři roky…
S praporčíkem IS, který byt dosud užíval, jsme prošli garáž, kde bylo poničené křeslo z obýváku. Prohlédli jsme si spolu také sklep, kde jsem si všiml na regálech poškozeného materiálu z vybavení bytu. Pan praporčík IS mi vysvětlil, že je to přebytečný evidovaný materiál. Prý žádal paní majorku GB již dlouhou dobu o pomoc a jako vysvětlení dodal:
jsem pouze praporčík a ona se s praporčíky nebaví…
Tschechische schweinerei (český svinčík)
V bytě nás mezitím čekali u stolu zástupkyně realitní kanceláře a paní majorka GB za Národní zastoupení Ramstein. Po prohlídce bytu jsme si všichni sedli ke stolu a v angličtině začali projednávat smlouvu o nájmu bytu. Nejdříve mi byl předložen k podpisu dodatek k nájemní smlouvě jak v němčině, tak i v angličtině.
Z němčiny dodnes neumím skoro nic, aktivně pouze zdravím (guten tág) a nadávám (Scheiße – šajze)
Předkládat mi dokumenty k podpisu v němčině mi přišlo hodně neseriozní, zejména, když deklarovaná pomocnice při zajištění bydlení – majorka GB – také neuměla ani slovo německy. V anglické verzi to byl smluvní závazek k úklidu chodby a schodů. Ptal jsem se, jestli to je běžné a praporčík IS řekl, že nic takového nezná. Majorka GB prohlásila, že je to na mém rozhodnutí – není nad dobré pomocníky *hi* . Ptal jsem se paní z realitky, proč takový dodatek vznikl a dozvěděl jsem se, že podle referencí od sousedů prý současný nájemníci vůbec neuklízeli.
Prohlásil jsem, že nic takového podepisovat nebudu. Vysvětlil jsem, že uklízet budu dobrovolně a pokud se něco pronajímateli nebude líbit, ať si službu na úklid zaplatí. Paní z realitky prohlásila, že pronajímatel na dodatku trvá a nájemní smlouva tedy nebude podepsána. Po těchto slovech jsem se zvedl, rozloučil a česky požádal paní majorku o odvoz na základnu… *cool*
Zástupkyně realitní kanceláře něco rychle zadrmolila v neznámém jazyce a anglicky prohlásila, že budeme pokračovat bez dodatku ke smlouvě.
Nájemní smlouva již byla podepsaná majitelem bytu, jako pronajímatelem. Dodatečně se měl podepsat vedoucí Národního zastoupení Ramstein, jako nájemce. A já jsem se, dosud nevím přesně proč, podepsal jako uživatel.
Pošlete mi to na účet….
Zdroj: en.wikipedia.org
Paní majorka GB požádala o zaplacení úroků z již dříve uložené kauce. Paní z realitní kanceláře doložila výpisem z bankovního účtu, kolik to bylo a chtěla to hned v hotovosti vyplatit. Paní majorka GB ale neměla u sebe nic, čím by jí potvrdila převzetí hotovosti. Paní chtěla poslat úroky na číslo účtu, ale paní majorka zase neznala číslo účtu Národního zastoupení Ramstein a podávala přes kuchyňský stůl svou kreditní kartu ze Sparkasse. Nevěřícně jsem zíral na paní z realitky, jak si opisuje soukromé číslo účtu paní majorky GB. *dash*
Zeptal jsem se paní majorky, jestli si je jistá, co právě provádí… Znejistila a požádala o vrácení své kreditní karty s tím, že správné číslo účtu pošle po emailu.
Co si on vezme, Vy zaplatíte…
Poté zástupkyně realitní kanceláře opustila byt a začali jsme řešit „národní“ administrativu. Paní majorka GB mi nejdříve předložila k podpisu prohlášení, že pokud si majitel z nějakého důvodu ponechá část kauce, budu ten, co tu částku resortu MO doplatí. Když jsem se ptal, za jakých podmínek si může nechat majitel část kauce, neuměla mi to vysvětlit. Tak jsem ke svému podpisu dopsal mnohařádkovou výhradu *cool*
Proč mě ještě „otravuješ“ ?
U přebírání vnitřního zařízení bytu jsem začal u sedačky v obývacím pokoji. Byla modrá, opotřebená a neopatrné sednutí bylo spojeno s rizikem úrazu kostrče. To rozbité křeslo v garáži s ní zřetelně tvořilo soupravu. Paní majorka prohlásila, že na novou sedačku nejsou finanční prostředky a protože její pořizovací cena byla vyšší než 20 tisíc Kč, zrušení musí podepsat pan generál v Monsu. Jak jsem si později ověřil, byla to jedna ze série lží, kterými si paní majorka GB zlehčovala práci.
Najednou mi došlo, že v bytě nejsou záclony. Ptal jsem se předešlých uživatelů, jak to řešili. Měli prý své záclony, které si už sbalili a vezou je domů. Paní majorka GB prohlásila, že se jedná o osobní záležitost a Národní zastoupení Ramstein žádné záclony kupovat nebude.
To mě dost podráždilo. Jsem asi větší exhibicionista, než většina lidí, co znám. Potřebu producírovat se polonahý v přízemním bytě, skrze který bylo vidět z chodníku až do vnitřního dvora, fakt nemám.
Předešlí uživatelé měli malé dítě v předškolním věku a k tomu byl také vybaven dětský pokoj. Se mnou se stěhoval syn, který zrovna ukončil základní školu a v jeho pokoji bych uvítal psací stůl, židli a skříň. Regál na hračky byl už nepotřebný. Ptal jsem se na vybavení dětského pokoje paní majorky GB, odbyla mě s tím, že se to zařídí někdy později.
Vyptával jsem se, jestli existuje nějaká norma vybavení bytu podle funkce, hodnosti nebo čehokoliv. Dozvěděl jsem se, že vybavení bytu se řeší na základě potřeby a vzájemné dohody. *bad*
Ověřoval jsem si, kdy bude odsunuté poškozené a nepotřebné vybavení bytu. Když jsem opět dostal vyhýbavou odpověď s odkazem na neurčitou budoucnost, prohlásil jsem, že jsme s přebíráním vnitřního vybavení skončili. Prohlásil jsem, že nepřeberu nic, pokud to nebude řádně připravené. Rozloučili jsme se s praporčíkem IS a jeho manželkou a všichni jsme opustili, nyní již „můj“, byt.
To, že „se“ převzetí bytu připravovalo více než tři měsíce, je již jiný příběh. *rofl*