Voják z povolání o svátcích zpravidla službu nevykonává, ledaže by to vyžadoval důležitý zájem služby – § 29 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání.
Před prvním svátkem v zahraničí – úterý, 28.září 2010, Den české státnosti – jsem přemýšlel, jak to vlastně bude…
Představil jsem si, jak každý národ, který zde působil, by užíval své státní svátky… To bychom se na té chodbě, kde byli Belgičané, Američané, Poláci, Češi, Chorvat, Litevec, Švéd a Nor asi moc dnů v roce nesešli. 
Byl jsem poučen zkušenějšími kolegy, že i na české státní svátky jdeme všichni do práce a slavíme pouze svátky, které byli začátkem kalendářního roku vyhlášeny velitelem základny. Seznam těchto svátků byl dohodou mezi jednotlivými zástupci národů, které na základně působili a navíc byly respektovány místní německé významné svátky. Pokud si dobře pamatuji, bylo těch svátku 10 za rok. Českým zástupcem svátků byl 6. červenec – Den upálení mistra Jana Husa.
To se mi zdálo všechno logické.
Problém nastal při vyplňování měsíční docházky. Protože jsem byl 28.září v práci, napsal jsem si co? No přece, že jsem byl v práci… Protože to byla pravda…
Docházku jsem podepsal a odevzdal v kanceláři Národního zastoupení. Byl jsem ovšem důrazně poučen, že musím svou docházku přepsat, protože takhle by mi náležely příplatky za práci o svátcích a také náhradní volno.
Tehdy jsem tu svou docházku přepsal a s vědomím, že to, co předkládám není pravda, také podepsal. Můj tehdejší nadřízený, plukovník IA, lhal stejně a moji docházku (stejně jako docházku všech ostatních) podepsal.
Faktem je, že ve vnitřním rozkaze NMR, generála ČT, vycházela tabulka, která měla ambici nařídit práci na zahraničních pracovištích o českých svátcích a stanovit náhradní volno ve dnech svátků každé destinaci zvlášť. Detaily typu příplatků za práci o svátcích nikdo neřešil. Stejně jako to, že je to celé postavené na hlavu jen kvůli tomu, že finanční informační systém (FIS) neumožňoval evidovat jiné než české svátky.
Sledovalo se dokonce, abychom neměli více volných pracovních dnů než v Čechách.
Na podzim roku 2010 dokonce do Heidelbergu dojel finančák, major JŠ z Monsu, aby nás poučil, jak psát měsíční docházku tak, aby jiní finančáci v AČR s tím neměli moc práce a problémů. Když jsem se ho na rovinu ptal, proč musíme kvůli neschopnosti finančních orgánů lhát, jen něco zakoktal.
Jednoduché řešení – plně akceptovat prostředí, kde jsme pracovali a to včetně dnů mezinárodních svátků – nikoho bohužel nenapadlo.