Jednou ráno za mnou přišel ředitel odboru a ptal se: „Hele, ještě stále děláš do těch nájemníků ?“ Myslel tím Sdružení nájemníků ČR (SON), kde jsem v tom čase působil v republikové radě a jako předseda Místní organizace SON v Sušici.
„Mám přítele, který potřebuje pomoc…,“ začal vysvětlovat, jen co si dosedl na židli v kanceláři.
Vysvětloval mi, že sloužil s praporčíkem MT na zahraničním pracovišti a ten mu ráno řekl, že má na katastrálním úřadu zaplombovaný byt.
Pana praporčíka jsem neznal, ale zašel jsem za ním a řekl mi, co mezitím zjistil… Plomba prý souvisí s probíhající exekucí, o kterou požádala Správa vojenského bytového fondu (SVBF, současná AS-PO), prý před lety nezaplatil nějaký doplatek. O tom, že by mezitím byl nějaký soud, neměl ani tušení.
V té době jsem hodně spolupracoval s panem VA, který řídil příspěvkové organizace ministerstva obrany. Protože měl dovolenou, domluvil jsem se s jeho zástupcem na osobní schůzce. Popsal jsem situaci a požádal o nalezení řešení. Odpoledne jsme pak společně s praporčíkem MT kráčeli z Generálního štábu na Ministerstvo obrany.
Po cestě jsme se dohodli, že ho budu v průběhu jednání zastupovat a nemá vůbec na nic reagovat. Domluvili jsme si znamení, že pokud bych v průběhu jednání ujel mimo jeho zájem, měl mě šťouchnout do žeber. 
Moc dobře jsem věděl, jak moc je svazující, řešit vlastní problémy.
Když jsme přišli, v kanceláři nás očekávalo asi 5 lidí, z toho nejméně 3 se představili jako právníci.
Byl jsem zmocněncem
Po úvodních frázích začali být pánové dost agresivní. Když jsem prohlásil, že jsem zmocněnec pana MT a mají se v dalším průběhu jednání obracet jen na mě, vyžadovali písemnou plnou moc s ověřeným podpisem. To mě hodně pobavilo:
„Pan praporčík MT sedí vedle mě. Nechcete se ho zeptat sami? On osobně prohlásí, jak to s tím zmocněním je.“
Toto je zabezpečení?
Dozvěděli jsme se, že před léty SVBF zaslalo vyúčtování služeb a nájemníci ho reklamovali, protože tam byla havarie vody s velkým únikem. Praporčík MT měl vyúčtováno cca 40 tisíc korun za studenou vodu a počítal s tím, že v rámci reklamace se tato částka sníží. Než se reklamace vyřídila, byl vyslán na vojenskou misi a o věc se dále nezajímal.
Po návratu z mise se odstěhoval a poté byl vyslán na zahraniční pracoviště.
V republice zatím proběhlo vyřízení reklamace, podle které měl praporčík velký doplatek, který nezaplatil, protože o něm nevěděl. Pak byla celá záležitost předána soudu, který rozhodl v neprospěch praporčíka MT. Rozsudek nečetl, protože v té době již bydlel jinde nebo byl možná už mimo republiku. Protože ve stanovené lhůtě nezaplatil, po nějaké době byla zahájena exekuce.
Největším argumentem přítomných právníků bylo to, že nevěděli, kde se praporčík MT nachází a jestli je ještě příslušník AČR.
Argumentoval jsem, že všechno si mohli ověřit přes velitele nebo personální systém. Řekl jsem jim, že soudit se s příslušníkem AČR, který je vyslán resortem do vojenské mise nebo zahraniční pracoviště, považuji z morálního hlediska dost za hranou. Takhle zabezpečení vojáků nelze realizovat! Kupodivu, všichni přítomní to uznali.
Nakonec jsme se domluvili na kompromisu, že praporčík MT zaplatí v hotovosti a co nejdříve dlužnou částku. Náklady na exekutora, které byly stejné jako dlužná částka, nehradil.
Doslov
Když si na to vzpomenu, je mi úzko z toho, jak lehké je dostat se do problémů jen proto, že organizace k zabezpečení příslušníků rezortu pracuje vágně nebo dokonce jen v „něčí“ prospěch. Samozřejmě se nejedná jen o zmiňovanou AS-PO…