V komisi velitele 2. mechanizované brigády v Písku měl každý odbor svého zástupce. Za náš odbor jsem byl vyslán já. Před prvním jednáním jsem se připravoval, nastudoval jsem si Rozkaz ministra obrany o FKSP. Pak jsem se také ptal lidí kolem, co by vlastně od FKSP očekávali, abych s nějakou myšlenkou mohl přijít.
Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi
Když jsem se rozhlížel na prvním jednání komise FKSP, viděl jsem jen samé starší a zkušenější kolegy. V čele stolu seděl náčelník štábu, podplukovník JV. Záhy jsem pochopil, že na FKSP není dost financí pro všechny, co požádali o příspěvek na dovolenou a tak se musí připravit nějaká pravidla pro jeho udělení. Měl se vymyslet pořadník žadatelů a pravidla pro sestavení pořadí žadatelů. Výjimku z pravidel měli tvořit dva příslušníci, kterým jsme na místě odhlasovali nejvyšší možný příspěvek na rekreaci – velitel a náčelník štábu.
Vlastní pravidla
Ti nejdéle sloužící navrhli zohlednění doby služby – jeden rok, jeden bod. S tím všichni souhlasili. Ti s dětmi dávali akcent na sociální rozměr příspěvku a prosadili body za děti. Někdo si vzpomněl, že v katalogu dovolených viděl odlišné ceny u dětí různého věku, takže se vymyslela bodová stupnice pro děti do 6 let, 12 let, 15 let a 18 let.
Všechno jsme jednohlasně odhlasovali a odešli spokojeně na pracoviště. Pár dní na to přišel zápis a já jsem po chvilce hlubokého přemýšlení přišel na to, že s pár odslouženými lety a jedním synem se mohu s příspěvkem na rekreaci rozloučit. Rozhlédl jsem se a zjistil jsem, že takových, jako já, je celkem dost, jen nikdo z nich nebyl v komisi FKSP.
Někteří se nechtěli dohadovat a někteří ani nerozuměli. Když mě povzbudil můj nadřízený s tím, že to byla pravidla „ušitá“ na míru, zašel jsem za náčelníkem štábu a požádal ho o nové projednání pravidel udělování příspěvku na dovolenou. Zdálo se mi, že moc nerozuměl, ale řekl, že komisi svolá.
Zrušíme pravidla
Komise se sešla s docela zřetelnou nevolí – „co prý po nich vlastně chci“. Předložil jsem své námitky o zjevném zvýhodňování skupiny příslušníků velitelství brigády, ale nebyl jsem pochopen.
Požádal jsem tedy pana podplukovníka JV, předsedu komise o pomoc. „Jelikož jsou pravidla seřazení žadatelů o příspěvek FKSP postavená na délce služby a věku a počtu dětí“, vysvětloval jsem, „ke své délce služby potřebuji pomoci se společenskou zárukou k adopci 2 dětí do 6 let a 2 dětí do 12 let. Pak mám nějakou šanci se srovnat v získaných bodech déle sloužícím, popř. pracujícím příslušníkům brigády“.
V tichu, keré nastalo rozhodl náčelník štábu o zrušení pravidel k sestavení pořadí žadatelů o příspěvek z FKSP. Ani hlasovat se nemuselo.
Ten rok jsem stejně z příspěvku na rekreaci nedostal ani korunu. 