Pár měsíců před nástupem na zahraniční pracoviště mi telefonovala do kanceláře v Praze paní majorka GB. Představila se a sdělila mi, že je příslušnicí Národního zastoupení Ramstein (NSE), českého zabezpečovacího prvku. Chtěla vědět, kdy přijedu do Heidelbergu a vyberu si některý z uvolňovaných bytů po mých předchůdcích, kteří v Heidelbergu končili a vraceli se do ČR.
Ptal jsem se na nějaké detaily, týkající se bytů, ale paní majorka mi toho moc neřekla. Vysvětlovala mi hlavně, že zájem Armády České republiky je, abych si některý z těch bytů převzal po nástupu na zahraniční pracoviště.
Prohlásil jsem, že chci věřit a doufám, že zájem AČR je alespoň trochu podobný zájmu mému a mé rodiny. A zeptal jsem se, kdo jí dal právo mluvit za Armádu České republiky…
Poznámka: to jsem ještě neměl tušení, že NSE Ramstein velmi často bude používat dva komentáře k čemukoliv:
- V zájmu Armády České republiky, je…
- To je soukromá záležitost, to nebudeme řešit.
Prohlídka bytů
Na první dvoudenní zahraniční cestu do Heidelbergu jsem sebou vzal manželku. Chtěli jsme si společně vybrat byt na další tří roky, zajistit školu pro syna a pokud zbude trochu času, prohlédnout město (doporučuji toto město určitě příležitostně navštívit, je tam plno krásných míst).
Kolem oběda jsme podle dohody s paní majorkou GB už oba stáli před základnou v Heidelbergu a společně odjeli na prohlídku bytů.
Zdroj: www.wpclipart.com
První v pořadí byl dvoupatrový rozlehlý dům v St Ilgen-Sandhausenu, asi 7 km od Heidelbergu. Byla v něm dost zima a žil tam podplukovník M. Dům jsme si prohlédli a já se ptal na spojení do Heidelbergu. Říkal jsem si, že bych mohl do práce jezdit autem, ale rodina by byla odsouzena na hromadnou dopravu. Pan podplukovník M nám s dopravou do Heidelbergu neporadil, protože jak říkal, do práce jezdí na bicyklu.
Ptal jsem se ho, jak jezdí do práce, když prší. Odpověděl, že také na bicyklu. „A co když napadne půl metru sněhu?“, hledal jsem nějaký limit jeho ježdění na kole. Dozvěděl jsem se, že tolik sněhu tady nepadá a on jezdí na kole za každých klimatických podmínek. *wacko*
Asi o 100 metrů dále byl druhý byt, který měl být uvolňován před mým nástupem na zahraniční pracoviště. Tam bydlel podplukovník S s manželkou a 16letou dcerou. Bylo to velmi příjemné setkání, s kávou a zákuskem, ale ohledně dopravy do Heidelbergu nám toho také moc neřekli. Pan podplukovník S jezdil často na služební cesty a vlastně nebyl doma. Manželka s dcerou téměř v Heidelbergu nebyly, protože se neustále učily na rozdílové zkoušky do českých škol, kam chodily na konzultace a zkoušky každých pár měsíců. Doprava do Heidelbergu je prý složitější, vlakem a tramvají, celkem trvá cca 30 minut.
Po krátké poradě s manželkou jsme oba nabízené byty odmítli hlavně s tím, že syn by měl problémy při dojíždění do školy. Paní majorka GB to uzavřela tím, že
svou povinnost si splnila, byty nám nabídla dokonce dva a dále si mám byt shánět sám.
Po návratu na základnu jsme se byli představit místnímu českému představiteli, panu plukovníkovi IA. Příjemný, vtipný a chytrý chlap. Oznámil jsem mu své rozhodnutí o odmítnutí obou bytů a uvedl jsem své důvody. Pan plukovník se podivil, proč nám nebylo nabídnuto více bytů, protože těch bytů se prý tehdy uvolňovalo pět. Když si to nechával vysvětlit od paní majorky GB, ta mu řekla, že to neměla takto připravené a že se do zbytku těch bytů zkusí dostat po dohodě se současnými uživateli následující ráno.
Mezitím jsem zjistil, že v Heidelbergu již rok slouží moje dlouholetá známá paní majorka MV. Ta ještě ten den večer přijela za námi do hotelu a začala nás vozit po těch uvolňovaných bytech. Na všechny měla telefonní spojení, všechno domluvila. Hned první byt, co jsem si prohlížel, byl třípokojový byt v Heidelbergu, necelých 100 m od tramvajové zastávky a dalo se bez přestupování dojet ke škole.
Ráno nás paní majorka GB odvezla k nějakému dalšímu bytu, kde marně zvonila s tím, že telefon na uživatele bytu nemá.
Zdroj: tracker.cztorrent.net
Zpětně si uvědomuji, že již v průběhu prvního setkání s příslušníkem Národního zastoupení Ramstein jsem se dověděl (ale bohužel nedostatečně vnímal) hlavní rysy zabezpečení na zahraničním pracovišti:
- nekompetentnost;
- podávání neúplných informací;
- nabídnutí jednostranně výhodného řešení;
ale pokud na něčem skutečně záleželo, bylo lepší, pokud bylo trochu možné, si to raději udělat sám. *bad*