Před lety, někdy na počátku devadesátých let probíhala v paneláku rekonstrukce stoupaček. V té době jsem už zase žil sám, v práci jsem si volno vzít nemohl a tak jsem dal klíče od bytu sousedce.
Překvapení od řemeslníků
Když jsem přišel asi ve čtyři odpoledne domů, řemeslníci se zrovna balili. Rozhlížel jsem se a viděl jsem, že v místech, kde normálně byla záchodová mísa, byla v panelu díra. Skrze tu díru bylo vidět pět pater dolů a záchodová mísa byla postavená uprostřed předsíně.
„Pánové,“ ptal jsem se, „rekonstrukce je hotová? Co bude s tím záchodem?“ řemeslníci si lhostejně přehodili brašny s nářadím přes rameno a jeden z nich říká: „Už máme padla, doděláme to zítra!“ „A kam mám chodit na záchod, podle Vás? Za panelák?“ zeptal jsem se už podrážděně. „Zkuste to u sousedů, tam je stoupačka už hotová,“ odpověděl mi ten druhý hodně škodolibě.
Rozhlédl jsem se po prázdném bytě, kde předsíni vévodila záchodová mísa.
„Tak tady já nebudu !“, řekl jsem si a šel jsem se do hospody najíst a také něco málo popít.
Překvapení pro řemeslníky
Popil jsem toho trochu více, než jsem plánoval. Tvrdý alkohol jsem míchal jeden přes druhý a zase zpět. 
Když jsem se vrátil hodně po půlnoci domů, můj žaludek to už nevydržel a všechno jsem „přemístil“ do té mísy v předsíni. Způsobně jsem zavřel zelené víko a tak, jak jsem byl oblečený i s botami, jsem si šel lehnout do postele.
Asi v šest mě vzbudilo zvonění a klepání na dveře. Otevřel jsem řemeslníkům, aby mohli pokračovat a řekl jsem si, že si ještě na 15 minut lehnu do postele, než zase poutíkám do práce.
Už jsem usínal, když jsem si uvědomil, co jsem v noci vyváděl. Vyskočil jsem, vzal z peněženky 100 Kč a strčil ji řemeslníkům jako odškodné. Oni mezitím záchodovou mísu už stihli přemístit na správné místo. 
Byli docela vtipní – prý to mohlo dopadnou hůře. Tak nevím…