V průběhu své dlouhé dispozice jsem někdy zašel za svými bývalými podřízenými.
Jednou jsem zůstal stát ve dveřích, protože jsem nerozuměl moc tomu, co jsem viděl:
U kolmo na sebe uspořádaných psacích stolů, seděli bok po boku podplukovník MP a občanský zaměstnanec JŠ. Nad nimi stála jejich vedoucí referátu podplukovnice LM (tu už jsem znal z dřívějška a také s ní párkrát diskutoval) s nějakými deskami na dokumenty pod paží.
Poté, co jsem se trochu zorientoval v situaci, rozeznal jsem, že pan JŠ přečetl se zřetelně pečlivou artikulací číslo z tabulky MS Excel na monitoru a podplukovník MP toto číslo do jiné tabulky, kterou vyplňoval, pozorně zapsal. Celou jejich činnost „řídila“ paní podplukovnice tak, že se střídavě skláněla nad jednoho – jestli je číslo správně čteno – a pak nad druhým – jestli je číslo správně zapsáno.
Beze slova jsem z kanceláře odešel, abych se vrátil za pár hodin.
„Co jste to tady prováděli?„, zeptal jsem se jich, „Vím určitě, že podobnou operaci jste oba dělali samostatně a za to, co jste předváděli za divadlo, bych Vás kopl do p*dele.“
„No jo“, usmívali se, „u Tebe by nám to neprošlo. Ale ona ničemu nerozumí„.
Asi nějaký nový druh managementu… Vše ověřeno výběrovým řízením 