Když byl vydán zákon č. 348/2005 o rozhlasových a televizních poplatcích resort obrany zjistil, že bude muset platit rozhlasový poplatek z každého rozhlasového přijímače a televizní poplatek z každého televizního přijímače.
Byl vydán rozkaz ministra obrany, který limitoval počet používaných rádií a televizí podle různých kriterií. Přebytečné rozhlasové a televizní přijímače měly být odsunuté do skladů. Chvíli jsem se smál tomu, že tam se za ně jistě poplatek platit „nemusí“.
Vzápětí vyšlo nařízení ředitele sekce ke stažení všech televizí a rádií z kanceláří. Podepsal ho zástupce ředitele sekce plukovník RR a vytvořili ho příslušníci místního vnitřního oddělení. Měl jsem s nimi špatnou zkušenost, protože všechno, co vytvořili, bylo zcela k ničemu. Uvedené pravidlo se netýkalo Paní „finančačky“ (psáno úmyslně s velkým P).
Mému neformálnímu zástupci oz JD se to nařízení moc nelíbilo, protože měl televizi s videorekordérem v kanceláři a často sledoval sportovní pořady. Blížila se také doba nějakých sportovních her… Říkal jsem mu tehdy: „Vymysli nějaký uchopitelný argument a já prosadím, aby Ti ta televize zůstala.“ 
Za pár hodin přišel s tím, že podle rozkazu ministra je možná výjimka: „Pokud rozhlasový nebo televizní přijímač potřebuje pracoviště nezbytně pro svou činnost, může být ponechán na pracovišti.“
Vymyslel si zdůvodnění, podle kterého jako plánovači musíme sledovat televizi, kvůli jednáním poslanecké sněmovny, rozpočtového výboru, vývoji bezpečnostní situace apod. Navíc, když se dané jednání koná v mimopracovní době, natáčíme ho na videokazetu.
Zdroj: www.pinterest.com
Velmi jsem pochyboval, jestli to zvládnu vyslovit bez toho, abych se neřehtal. *rofl*
Zmobilizoval jsem všechny síly a zašel za plukovníkem RR, abych ho požádal o výjimku z jeho nařízení odevzdat všechny televize a rádia… Poukázal jsem, že výjimky podle rozkazu ministra obrany nebyly zohledněny.
Zvedl se a přešli jsme společně do kanceláře zástupce vedoucího oddělení podplukovníka PR, kterému mezi dveřmi vyčetl kvalitu zpracovaného nařízení. Když se dostal k důvodům, požádal mě, abych zopakoval nedostatky nařízení.
Podplukovník PR kroutil očima, jelikož tušil, o které televizi se dohadujeme a o co vlastně jde. Pan plukovník PR mi na místě udělil výjimku a ze stejného důvodu udělil výjimku i svému zástupci. To mě také dost pobavilo.
Poučení
Tak jsem se naučil vyslovovat naprosté ptákoviny s vážnou tváří a vědomím, že když se to bude hodit, ostatní vědomě tu ptákovinu jako argument použijí také.