Ano, měl jsem za to, že správní řízení bude zastaveno.
Vycházel jsem z logiky, že cílem Úřadu práce je zprostředkování zaměstnání.
I když moje komunikace s personální agenturou se nám příliš nepovedla, o nabízenou práci jsem měl přece jen zájem a projevil jsem ho i tím, že jsem obešel nefunkční článek a komunikoval přímo s personalistkou firmy BASF. Nebo jde o něco jiného než o získání práce?
Po měsíci od zahájení správního řízení jsem obdržel datovou schránkou namísto „rozhodnutí ve správním řízení“ jakési „vyrozumění účastníka správního řízení“ s tím, že se mám do 5 dnů dostavit na Úřad práce a seznámit se s novými podklady. 
Domluvil jsem si schůzku a zjistil jsem, že celou moji dokumentaci uchazeče o zaměstnání převzala paní ředitelka pobočky Úřadu práce.
Zdroj: www.wpclipart.com
Podle intonace hlasu, způsobu podání ruky a také dle toho, jak se třásl dokument, který mi podávala, byla paní ředitelka velmi nervozní. Zřejmě mě její podřízené nevykreslili moc hezky. Ani se nedivím.
Podivil jsem se nad tím, že tento dokument má Úřad práce k dispozici již 14 dnů. Ptal jsem se, proč už nevydali „rozhodnutí ve správním řízení“ a řekl jsem, že se mi zdá, že to tady někdo špatně řídí…. *cool*
Paní ředitelka rozhodila ruce a prohlásila, „No tak co, my jednoduše nestíháme…“ a požádala mě o vyjádření k dokumentu, který mi podala.
Tím dokumentem bylo vyjádření personální agentury k mé emailové korespondenci s HR firmy BASF. Úřad práce si vyžádal od personální agentury zprávu o prověření této informace.
Zeptal jsem se paní ředitelky, jestli se někdo pokusil prověřit oficiální kontakt firmy BASF pro ČR podle www.basf.cz. Prý neviděli důvod. *bad*
Personální agentura ve své informaci psala:
| vyjádření personální agentury | můj komentář |
|---|---|
| to, že se pan Ružička obrátil o dvě hodiny později po návštěvě v naší kanceláři na BASF na Slovensku, považujeme za cílené obcházení komunikace s naší kanceláří | nelze, než souhlasit…. |
| naše kancelář je určena pro styk s uchazeči o zaměstnání na území ČR | nikdy nebylo takové zplnomocnění předloženoměl bych se nějak cítit omezen jejich „virtuálním“ pověřením? |
| BASF spol. s r.o. je celosvětové největší chemickou společností | ne ne, to je jen jedna ze třech dceřiných společností v ČR *sorry* |
| a není reálné, aby v jiném státě věděli, jaké jsou aktuální nabídky volných míst v ČR | ledaže by použili magická kouzla, veřejnosti známé jako internet, ukládaní dat na serveru, smart phony, videokonference, popř. jiné služby ICT; |
| původní nabídka zněla na 2 stejné pracovní pozice | „A není to málo, Antone Pavloviči?” (Jára Cimrman ležící, spící)zcela účelové tvrzení, dosud nikde taková zmínka nebyla; |
| jedna pozice sice byla obsazena, ale ta druhá byla stále volná… | tak to už mi téměř došli slova…. |
V průběhu čtení jsem některá tvrzení komentoval, ale reakce od paní ředitelky jsem se nedočkal. Vyzvala mě, abych se vyjádřil do protokolu a položila ruce na klávesnici.
Po přečtení jsem se paní ředitelky zeptal, jestli i jí přijde v pořádku, že s personální agenturou Úřad práce komunikuje prostřednictvím datové schránky. Já naopak dostal výzvu, abych se dostavil fyzicky a seznámil se s podklady. Ptal jsem se, zda si stále myslí, že postavení účastníků správního řízení je rovné. Prý o tom nebude se mnou diskutovat. *dash*
Jasně, že to byl nesmysl. Personální agentura nebyla účastníkem správního řízení. Hrál jsem na jistotu, že paní ředitelka není o nic lepší ve znalostech správního řádu, než její podřízení…
Prohlásil jsem, že chování zaměstnankyň této pobočky a to včetně jí samotné, nepovažuji za vstřícné k uchazečům o práci. Asi se jim lépe jedná s méně vzdělanými, více pokornými uchazeči. Hlavně takovými, co pobírají podporu v nezaměstnanosti. Připomněl jsem jí, že mě chtěly zastavit vyplácení podpory v nezaměstnanosti také, než zjistily, že žádnou nepobírám.
Ptal jsem se také, kdo z Úřadu práce je svázán s touto personální agenturou…
Hlas paní ředitelku místy zrazoval a nabíral vysokých, hysterických tónů, když mě opakovaně žádala o vyjádření do protokolu.
Tak jsem si tedy z paní ředitelky udělal písařku a diktoval jsem, že předložené vyjádření personální agentury nebudu komentovat. Diktoval jsem jí dále, že jsem jí v přátelském rozhovoru upozornil na řadu pochybení ve správním řízení. Jedním z nejzávažnějších je, že dosud, ani po uplynutí zákonné lhůty, nebylo vydáno rozhodnutí. Poprosil jsem paní ředitelku do záznamu, aby co nejrychleji vydala rozhodnutí, abych se mohl odvolat. Poslední větou jsem prohlásil, že mám dojem, že zaměstnanci úřadu správní řád neznají, neumí a ani o to nemají zájem.
„To jste si mohl odpustit – ten přátelský rozhovor„, řekla paní ředitelka. Prohlásil jsem, ať se na konci protokolu vyjádří a klidně tam napíše, že to byl „nepřátelský“ rozhovor. *rofl* Samozřejmě, nic takového neučinila. Škoda.
Při odchodu jsem měl ještě velmi hlasitý komentář, že o individuální přístup zde uchazeč o práci nezavadí. Uchazeče o práci berou jako housky na krámu a jistě jsou nejraději za polovzdělané, pologramotné spoluobčany, protože to jsou ti jediný, které zprostředkovatelky, které jsem zde poznal, mentálně převyšují.
Při mém odchodu vyšla ze své kanceláře zástupkyně ředitelky a s milým úsměvem mi podala ruku a popřála hezké Vánoce. *good*