V roce 1989 jsem nastupoval po škole společně se svým spolužákem ZS do Janovic nad Úhlavou.
Tam se chodilo za trest. Vzpomínky vojáka základní služby na Janovice jsou zajímavě popsané v knize Janovice nikdy více, lepší kouli do palice! Já byl potrestán buď za hubatost na škole nebo jim jednoduše chyběli mladí poručíci.
Nastoupil jsem jako technik dělostřeleckého oddílu, kde byly samohybné houfnice 2S1 GVOZDIK a plno automobilní techniky. Můj nadřízený BCH měl na starosti houfnice a já všechna kolová vozidla. Plánoval jsem jejich provoz, řídil údržbu a vedl přípravu řidičů.
Jako mladý bych neměl mít pravdu
Po pár měsících jsem se „přimotal“ do odborné diskuze se zástupcem velitele pro výzbroj majorem M v kanceláři techniků pluku, kdy jsem u něčeho argumentoval, že takhle jsem se to učil ve škole. Nevšiml jsem si, že u toho dohadování byl kapitán AR z velitelství divize a ten prohlásil „pan poručík má pravdu„. Jako mladému mi to udělalo hodně dobře, ale později už bych věděl, že mít pravdu se někdy nevyplácí.
Audience I
Asi za měsíc jsem Škodou Favorit velitele pluku jel na hlášení na velitelství do Sušice. Prý se mnou chtěl mluvit podplukovník AF, zástupce velitele divize pro výzbroj. Stál jsem u něj v kanceláři a on mi důrazně vytýkal neplnění povinností. Prý jsem se poflakoval se svým spolužákem po areálu pluku, hodně času jsem trávil v dílně a skladu materiálu pluku.
Nafoukl jsem se a požádal ho o nějaké konkrétní nedostatky. Mým prohřeškem podle něj bylo, že jsem zdržoval od práce svého bývalého spolužáka ZS. Mě se vlastně nedá přesně nic vytknout, ale on kvůli mě nestíhá. Když jsem se ho posměšně zeptal, jestli by před ním neměl stát on, zvýšil hlas a prohlásil, že takových poručíků, jako jsem já, je všude plno.
Vytkl mi, že prý v pracovní době jezdím do Klatov (cca 9 km). To už jsem viděl rudě a řekl mu, že v „posraných“ Janovicích jsou dva obchody, pošta a několik hospod (rok 1990). Nebyla tam ani lékárna a když jsem chtěl vyměnit plynovou bombu, musel jsem dojet starým autem Š 100 do Klatov a to mělo smysl jen v pracovní době. Prohlásil jsem tedy, že jezdím do Klatov, jezdím v pracovní době, ale vždy jen s vědomím a povolením nadřízeného.
Pan podplukovník prohlásil, že můj nadřízený je se mnou nespokojený, ale on mi může pomoci a tak mi nabídl místo technika dělostřelecké baterie v Klatovech. Problesklo mi hlavou: „Vždyť mi nabízí pravděpodobně lepší místo, než mám teď. Proč ten cirkus?“ A to místo jsem s díky odmítl…
Po cestě zpět jsem přemýšlel nad tím, jak pan podplukovník prohlásil, že nadřízený není se mnou spokojený. Hned po příjezdu jsem zašel za velitelem oddílu, kapitánem VP, noblesním pánem, který se dosud věnuje klasickému tancování. Ten koníček byl vidět na jeho chování, chůzi… Popřel jakékoliv stěžování si a řekl mi, že bych byl první, komu by vyjádřil svou nespokojenost, pokud by tomu tak bylo. Vysvětlil mi, že je to jedna z manipulačních technik… *bad* .
Audience II
Za necelý měsíc jsem jel do Sušice velitelovou Škodou Favorit znovu. Stál jsem před panem podplukovníkem a znovu poslouchal výtky na neplnění povinností. Už jsem si to nechtěl nechat líbit a ptal jsem se, odkud čerpá své informace, protože můj nadřízený je se mou spokojený. Asi zapomněl, že mi to již říkal minule a zase prohlásil, že takových, jako jsem já je všude plno a u brány stojí plno zájemců o službu. Už jsem byl připravený a prohlásil jsem, že když jsem vjížděl na velitelství, nějaká skupina se tlačila u východu a chtěla ven… 
Pan podplukovník AF se mě zeptal, jestli znám vozidla ZIL-131, GAZ-66. Řekl jsem, že ano, tyto typy vozidel jsme se učili ve škole a pamatuji si je. Pan podplukovník mi oznámil, že si přeje, abych nastoupil na spojovací prapor do Sušice jako Náčelník automobilní a tankové služby. Měl jsem řídit technickou skupinu, ve které bylo 7 praporčíků. Vzal jsem to jako velkou výzvu a souhlasil jsem s podmínkou, že dostanu hned v Sušici byt, což mi bylo slíbeno.
Tak jsem „byl odejit“ z Janovic nad Úhlavou po necelém roce. Nechtěli mě ani tam, kam se chodilo za trest….