Začátkem roku 2014 jsem požádal o rekvalifikaci, protože v únoru měl končit můj služební poměr. Pracně jsem si vybíral rekvalifikace mezi svářečem X, svářečem Y nebo řidičem vysokozdvižného vozíku, až mi došla trpělivost a zavolal jsem někomu, kdo se prý rekvalifikacemi vojáků na Agentuře personalistiky zabývá, panu DD.
Vysvětlil jsem mu, že po 30 letech služby v AČR nemám ambice svařovat konstrukce v ochranné atmosféře, popřípadě po Praze svařovat tramvajové koleje nebo jezdit vysokozdvižným vozíkem. Poradil mi, že si mohu navrhnout rekvalifikaci sám, např. kurz účetního.
Když se moc nechce…
V té době jsem se již zlehka poohlížel po další práci a podle požadavků v inzerátech jsem požádal o kurz ECDL – zvýšení znalostí práce na počítačích, s certifikátem. Poradil jsem se s panem DD telefonicky a on mě požádal, abych poslal písemnou žádost. Čekal jsem dva týdny a začal se shánět po odpovědi. Prý se k tomu ještě nedostal, že se musí nejdříve posoudit:
- jestli je na rekvalifikace dostatek finančních prostředků;
- jestli bude rekvalifikace ukončena před ukončením služebního poměru;
- jestli jsem už neměl v průběhu své kariéry kurz, který by se dal započíst rekvalifikace;
A ještě dodal, že oni nemusí odpovídat písemně, takže když nedostanu odpověď, rekvalifikace nebude.
Málem jsem spolkl vzteky telefonní sluchátko. „Je začátek roku,“ říkal jsem, „a peněz je jistě dostatek. Jestli není, je to Váš problém a ukázka neschopnosti. Udělejte si rozpočtové opatření.“
Dále jsem mu oznámil, že do konce služebního poměru musím vyčerpat dovolenou a tak těch volných dnů na rekvalifikaci moc nebylo. Žádný z kurzů, které jsem dosud absolvoval, nebyl rekvalifikační, to by totiž bylo porušení zákona č. 221/1999 Sb., § 64 „Před zánikem služebního poměru lze umožnit vojákovi na žádost rekvalifikaci na náklady státu, trval-li služební poměr nejméně 5 let, a to s přihlédnutím k získané kvalifikaci.“ Nebylo to sice poprvé, co končil můj služební poměr, ale ještě nikdy jsem neměl rekvalifikační kurz.
Pan DD se toho chytl a začal odjinud. Prohlásil, že vojákovi „lze“ umožnit rekvalifikaci, že to není žádné právo. Odkázal jsem ho tedy na § 59, odstavec 2, písm. g, kde je uvedeno: „ministerstvo je povinno zabezpečit vojákům rekvalifikaci“. A ukončil jsem zbytečnou diskuzi tím, že mě fakt nebaví se dohadovat a radit mu, jak má dělat svou práci. Zeptal jsem se, jestli jeho reakce a prdelku urychlí, když se půjdu zeptat NGŠ AČR, generála PP, jak to vlastně s těmi rekvalifikacemi je…
Nařízení?
Dne 24. ledna 2014 přišel na Sekci rozvoje a plánování schopností MO spis od Agentury personalistiky, podepsaný jejím ředitelem, plukovníkem OA. Prý jsem byl na základě doporučení (nemám tušení, kdo mě doporučil) zařazen do rekvalifikačního kurzu „Obsluha osobního počítače podle sylabu ECDL“, které měl být ve Vojenské střední škole v Moravské Třebové. Jako naschvál jsem zavnímal sdělení, že si testování na ECDL mám hradit sám. Asi nevěděli, že jsem uměl skvěle vyplňovat kolonku „nutné vedlejší výdaje“ v „cesťáku“, popřípadě si nechat vyplatit účelově, definovanou zálohu na výdaje při služební cestě, tj. domluvit si podmínky vyslání na služební cestu – § 14.
Zdroj: www.mullantraining.com
Hned jsem volal kontaktní osobě DD a ptal se, jestli Moravská Třebová má se sylabem ECDL nějaké zkušenosti. Pan DD mi sdělil, že mají již mnohaleté zkušenosti s desítkami absolventů těchto kurzů. Tak jsem se zeptal, jaká je úspěšnost těch kurzů… To prý nikdo neví, protože Moravská Třebová jen školí a test je až poslední den a pro ten jen poskytnou prostory. Pomyslel jsem si: „další švindlkurz ke zdůvodnění něčí existence“. Pan DD upřesnil, že mě budou připravovat na test ECDL z Wordu, Excelu, Powerpointu, Accessu… Už se mi zase chtělo kousat do sluchátka vzteky. Ten chlap neměl tušení, o čem mluví. Na úroveň „ECDL Advanced“, kterou jsem požadoval, mě ani s mými zkušenostmi na test ze 4 oblastí nikdo za 4 dny připravit nemohl. Nereálné.
Pobavil mě pokyn napsaný na spisu plukovníkem JS, zástupcem ředitele: „oznámit podplukovníkovi Ružičkovi vyslání do kurzu a v případě, že se rozhodne kurzu zúčastnit, oznámit to kontaktní osobě“. Pro ty, co nevědí, je nutné připomenout, že voják si standardně nevybírá, jestli se nějaké služební aktivity zúčastní nebo ne. 
Poté mi zavolal pan PN, vedoucí oddělení KIS v Moravské Třebové, aby se domluvil na průběhu kurzu. Ptal se mě na mé zkušenosti s PC, jestli umím alespoň klikat myší… Řekl jsem mu, že když mi ukáže, co je to myš, já si na ní kliknu… Vtípku jsme se oba zasmáli.
Já mu vysvětlil, že jsem docela naštvaný a končím v armádě proti své vůli, tak jsem se rozhodl, že si s vojenským šimlem a hloupými, lhostejnými úředníky pohraji. Vysvětlil jsem mu, že jsem se odvolal proti rozhodnutí o ukončení služebního poměru a podle indicií předpokládám, že bude zrušeno. Zejména, když mi na Agentuře personalistiky vysvětloval pan plukovník VŠ, že „takovým“ jako jsem já, resort nic platit nebude, raději doporučí to rozhodnutí NGŠ AČR jako odvolacímu orgánu zrušit. Prý resort prohrává už nějak moc případů žalob a příliš platí na kompenzacích.
Jsou lidi, kteří se s resortem soudí!
Já myslím, že do té doby, než resortu obrany dojde, že by si neměli svými lidmi vytírat p*del, by měli platit a prohrávat. Nejlepší by bylo, kdyby za ta pochybení už konečně někdo konkrétní odpovídal.
Pan PN si postěžoval, že dostali nařízeno za každou cenu ten kurz realizovat. Prý jsem v tom kurzu jediný a kvůli mě musel dvěma učitelům zrušit dovolenou, kterou chtěli mít na školní jarní prázdniny.
NGŠ AČR rozhodnutí o ukončení mého služebního poměru zrušil, jako nezákonné. Nezabýval se mými důvody, které považuji dodnes za relevantní, ale zabýval se tím, co jsem nerozporoval a nechal si na pozdější žalobu – t.j., že rozhodnutí bylo vydané v době, kdy jsem byl na neschopence, navíc prokazatelně v UVN Střešovice.
Osobní odpovědnost někoho, kdo neodpovídal
Zrušení rozhodnutí o ukončení služebního poměru jsem ukázal svému nadřízenému, generálovi PA a požádal ho o zrušení jeho příkazu k vyslání do rekvalifikačního kurzu. Řekl, že se nejdříve poradí s ředitelem Agentury personalistiky. Odpoledne mi pak sdělil, že ředitel Agentury personalistiky se „osobně“ zaručil, že vše je v pořádku. Panu generálovi PA jsem řekl, že odpovědnost nese každopádně on a ředitel AP je patlal, který o své práci dosud nic moc neví…
Další den pak pan generál PA své rozhodnutí zrušil, na rekvalifikační kurz jsem neodjel a pár měsíců ještě sloužil jako voják z povolání.