Voják, vyslaný na zahraniční pracoviště, musí vyhovět řadě kritérií a splnit sadu úkolů. Některé jsou zcela logické a některé jen velmi těžce pochopitelné.
Jednoho dne mi volala nějaká paní z ŘeZa a prý ji mám co nejdříve doručit ověřenou kopii své bezpečnostní prověrky. Ptal jsem se, kde v resortu MO se ověřuje takový dokument. Nikde, odpověděla a dodala, že mám jít na Czech Point.
Když jsem se zeptal, kdo mi to proplatí, tak jsem se dověděl, že nikdo, že je to v mém zájmu. Odmítl jsem utratit 30 Kč a řekl jsem jí, že jí donesu originál a ať si ho zkopíruje sama. S tímto návrhem souhlasila.
Vyjel jsem na Pohořelec a našel kancelář paní praporčice – personalistky. Seděl u ní v kanceláři nějaký pán a společně ochutnávali belgické pralinky.
Ptal jsem se, co se to děje s prověřováním bezpečnostních prověrek a ona mi vysvětlila, že někteří vojáci zfalšovali tyto dokumenty, aby se dostali do zahraničí. Slyšel jsem již předtím, že někteří „upravili“ výsledek jazykových zkoušek na certifikátu o Stanagu 6001. Zeptal jsem se, jestli to nebyl podvod. Prý to nikdo nechtěl řešit, ale přijala se opatření do budoucnosti.
Vzala můj dokument, podívala se na něj a já se dále ptal: „Vy máte na zjištění falzifikátů nějaké školení a přístrojové vybavení?“ „Ne, proč?“, odvětila. No a když si začala prohlížet bezpečnostní prověrku proti dennímu světlu z okna, najednou jsem si vztekle uvědomil, že jsem součástí diletantské komedie a prohlásil, že paní praporčice by nerozeznala zfalšovaný dokument, ani kdyby na něm bylo rozmázlé ho*no!
Přítomný pan se pokusil nějak do hovoru zasáhnout a hluboce se nadechl, ale když jsem ho usekl otázkou, jestli tomu rozumí lépe, jen zakroutil hlavou.