V rámci jednoho z velitelsko štábních cvičení jsem měl za úkol naplánovat přesun mechanizované brigády.
Tipuji, že v té době bylo ve struktuře asi 12 podřízených jednotek. Mým úkolem bylo vymyslet, jak dostat kolony vojenských vozidel z několika posádek do brigádního shromaždiště.
Trasa pro přesun byla asi 200 km dlouhá a musel jsem naplánovat přesun asi 250 vozidel tak, aby v určitém čase byla na určeném shromaždišti ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice.
Potřeboval jsem vstupní informace od velitelů praporů s jakým počtem a druhy kolové techniky se rozhodli plnit svůj úkol v sestavě brigády. Mým úkolem bylo vypočítat čas výjezdu z každých kasáren, stanovit rychlost přesunu, vzdálenosti mezi jednotlivými vozidly a mezi rotními proudy. Do cíle měla brigáda přijet v jedné koloně a tak na křižovatkách, kde se kolony z jednotlivých posádek křížily, musely přijet ve stanoveném čase, kvůli pořadí v brigádní koloně.
Zdroj: www.vojensko.cz
Musel jsem propočítat také potřebu regulovčíků tak, aby byl zabezpečen bezpečný a plynulý průjezd křižovatkami. Pak jsem to všechno musel zakreslit do mapy a připravit návrh rozkazu velitele brigády pro přesun. Práce na jeden den více než dost.
Měl jsem připravenou mapu, pár tabulek a od předchůdce kruhové pravítko, jako pomůcku. Velitele praporů nahrazovali odborní náčelníci velitelství brigády. Za třemi náčelníky jsem opakovaně chodil prosit o podklady, ale nějak si nenašli na mladého nadporučíka čas.
Večer jsem mapu a přílohu rozkazu pro přesun „dokládal“ náčelníkovi štábu bez třech praporů. Náčelník štábu se nad tím rozčilil a pohledem vyhledal mého tehdejšího nadřízeného, podplukovníka JV. Ten mu odsouhlasil mou verzi, že se jednoduše odborní náčelníci na mě s podklady vykašlali.
Nařídil, že mám co nejrychleji znovu přepočítat celý přesun s doplněnými podklady. Aby zajistil, že přesun bude přepočten rychle, odpočítal prvních deset důstojníků, co seděli nejblíže a nařídil jim, aby mi pomohli.
Argumenty některých důstojníků, že to neumí, nebyly vyslyšeny. Moje námitky, že výpočet nelze urychlit navýšením počtářů, také moc nepomohly. Vrátili jsme se všichni do mé kanceláře, kam se natlačilo 10 důstojníků. Ve stoje pak asi tři čtvrtě hodiny čekali, až znovu všechno přepočítám a přepracuji návrh rozkazu pro přesun.
Na tento zážitek si vždy vzpomenu, když nějaký „manažer“ nalezne jednoduché řešení bez odborných znalostí. Zážitek jsem použil jako argument při přednášce odborníka přes personalistiku z CROS, kdy jsem prvně veřejně slyšel tezi, „manažer nemusí být odborníkem“. Nebyl jsem pochopen.
Odborník přes personalistiku nesouhlasil a řekl, že na odbornosti fakt nezáleží a nejlepším příkladem je on sám. Loni byl ještě chemik a letos již personalistou. Uzavřel jsem to tím, že to je bohužel vidět a slyšet.
Od té epizody s pomocníky na přesun uplynulo skoro 20 let. Někdy mi ale přijde, že se až tak moc v „manažerském umění“ nezměnilo.