Při čtení článku o vyšetřování velitele Hradní stráže jsem si vzpomněl, že také jsem byl poblíže podobnému jednání…
Když bylo velitelství 2. mechanizované brigády ze Sušice přemístěno do Písku, dojíždění do služby se řešilo nějakou dobu vojenskou dopravou.
Mimochodem, to byla skvělá ukázka „personální“ práce, jak naštvat hodně lidí najednou…. Jedno velitelství brigády v Písku zrušit a druhé ze Sušice do Písku přemístit. Počítalo se asi s tím, že se dost lidem nebude chtít už dojíždět… To možná bylo cílem.
Vojenská doprava se řešila autobusem, který byl každé ráno vypravován ze Sušice a odpoledne z Písku zpět. Cestováním jsme tak strávili 2 hodiny denně. Navrhoval jsem, že můžeme v autobuse dělat porady, ale neuspěl jsem. 
Náhrady: odlučné nebo denní dojíždění?
Jedno odpoledne jsme v autobuse řešili, jaký je rozdíl mezi náhradou za denní dojíždění a odlučným. Pro ty, co si chtějí připomenout, o co se jedná – odkaz na příslušnou, již zrušenou vyhlášku, je zde. Za denní dojíždění 5-12 hodin mi tehdy náleželo 55 Kč denně. Překvapením pro mně bylo, že všichni ostatní diskutující dostávali náhradu odlučného, tj. 130 Kč denně. Logicky z toho vyplývalo, že měsíčně ostatní diskutující pobírali dvounásobek toho, co já. To, že vlastně také denně dojížděli a o žádné zřejmé odloučení ženatých vojáků od rodiny se tedy nejednalo, jim očividně nevadilo.
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=AwWFZgdCh5g
Budu si navždy pamatovat ten pocit, když se mi v podstatě vysmívali za to, že měsíčně dostávám menší náhrady a prý tak „okrádám“ rodinu. Měl jsem pocit, že všichni kolem jsou naprosto mimo, ale byl to v podstatě autobus lidí s jiným/opačným názorem. Nebylo to prvně a už vůbec ne naposledy, ale byl to hodně intenzivní pocit a umím si představit, že někteří by lehce podlehli pocitu, že vlastně dělali chybu.
Půl roku poté, co jsem ukončil své působení na velitelství v Písku, bylo zahájeno Vojenskou policii vyšetřování zneužívání náhrad, kdy si prý filmovali několik měsíců každý den nástupy a výstupy z autobusu a měli tak důkazy. Tehdy byli vojáci, kteří vraceli i 40 000 Kč, jen aby se vyhnuli nějakému obvinění. Jejich hrdinství asi tehdy skončilo a snad jim to napovědělo, že by měli rodině „pomáhat“ jiným způsobem.