Pamatuji si, že kurz CONAMS (určený pro příslušníky resortu, kteří měli pracovat ve strukturách NATO) byl mimo poučování o nošení čisté košile, vyžehlených kalhot také o tom, kterou skleničku ke kterému vínu použít. Jaké společenské události mohou nastat, jak počítat náhradu za zvýšené životní náklady.
Nic z toho si moc nepamatuji (mimo té čisté košile 
) tak dobře, jako jednu štíhlou, mladou praporčici s nekonečně dlouhýma nohama a peroxidově blonďatýma dlouhými vlasy.
Již první večer v hospodě probíhalo vzájemné seznamování. S kolegou VZ jsme seděli zvlášť, probírali jsme soukromé záležitosti. Slečna praporčice si k nám v rámci seznamování přisedla, představila se a hned se zeptala, kde pracujeme a kdy jdeme do struktur NATO.
Zřetelně pookřála, když zjistila, že dvě nejvyšší hodnosti (majoři) v kurzu CONAMS pracují na Generálním štábu AČR. Jenže VZ jí zpražil nějakým nelichotivým komentářem poté, co se zmínila, že hledá místo v Praze. Vybuchli jsme smíchy, když se zvedla od stolu a dále jako družice chodila od jednoho k druhému a seznamovala se.
Konec večera strávila již ve společnosti mladších spolužáků v kurzu, kde v době, kdy už jsme šli s VZ spát, bouchalo šampanské…
Do konce prvního týdne bylo jasno. Slečna praporčice spojila svůj pobyt s jiným mladým praporčíkem, který měl do třech týdnů po ukončení kurzu pracovat v zahraničí, myslím jako nějaký spojovací technik – zapojování telefonů, linek a servis jiné infrastruktury…
Jeho termín vyslání do struktur NATO byl „zvláštní“, personalisté mi tehdy tvrdili, že bez absolvování CONAMS nelze vyslat… Zase asi nějaká vyjímka, či co… *crazy*
Pravidelně se po obědě z učebny vytratili a odpolední části se již oba nezúčastnili. My ostatní to poznali tak, že po příchodu na ubytovnu se všude rozléhali zvířecí zvuky milostné vášně. Vlastně bylo slyšet jen jí… *rofl*
Doneslo se mi, že praporčice se telefonicky rozešla ze svým přítelem a s panem praporčíkem již plánovali svatbu. Chtěli spolu totiž vyjet do zahraničí již jako manželé… Ve zbytku doby kurzu pak zjištovali, jak to vlastně je, jestli bude dostávat nějakou náhradu zvýšených životních nákladů i ona, pokud bude „jen“ přítelkyně…
Pokud vím, tak spolu skutečně do toho zahraničí odjeli…
Poslední rok své služby jsem jí potkal v jídelně, v Praze na DAP. Takže sen o práci v Praze se jí splnil. Měla stále nekonečně dlouhé nohy, vystavené ve výrazně zkrácené vojenské sukni. Pokud jsem si všiml, snubní prsten neměla. Jen Ty vlasy už nebyly dlouhé a blonďaté, ale měly růžovou barvu.