Na oběd chodíme s kolegy do blízké jídelny. Nedávno jsem si všiml asi 60 leté plnoštíhlé bodré paní, která si vždy vzala několik táců a rozložila je na pult vedle sebe.
V duchu jsem jí začal říkat „Blaženka z kravína„.
Zdroj: www.kabo.estranky.cz
Zejména podle chování. Očividně si funkci „lidové koordinátorky fronty na oběd“ užívala. Mě to přišlo trochu jako bezohlednost.
Pak jsem si všiml, že tuto roli plní ta stejná paní, nikdo jí nestřídá, kolegyně přiběhnou tak akorát na pokřik do telefonu, co visí u kasy. Začalo mi vadit, že nás přehlíží a nestojíme jim ani za pozdrav, když vejdou do místnosti.
Zdravíme, jak na soutěži
Když už se to mělo stát po třetí, začal jsem hlasitě zdravit každou paní, co vešla a hnala se ke svému tácu. Ta první po mém pozdravu sebou trhla a rozhlížela se. Pozdravil jsem znovu. Konečně si mě všimla, navázala oční kontakt a zřetelně mi pozdrav vrátila. Kontakt očima jsem nepřerušil a pozdravil znovu. Ona zase odzdravila a tak jsme si to zopakovali ještě dvakrát. Je fakt, že můj poslední pozdrav byl intonačně stejný jako zvuk té dodávky, co rozváží mléko.
Pak přispěchala další paní, kterou jsem pozdravil hlasitě také. Ta ale nereagovala ani na opakovaný pozdrav, dokud jí kolegyně neupozornila: „Jsi zdravena!“
Další den jsme se chtěli vyhnout konfliktu, který pravděpodobně hrozil a šli jsme dříve. Blaženku bohužel napadlo to stejné.
Viděl jsem koně blejt, hada chcát, žábu pěstí do skály bušit a v Rusku jsem byl také
Mladá kolegyně AF se neudržela jako první a ptala se: „To musíme čekat, až přijdou Vaše kolegyně, nemůžeme jít dopředu před ty tácy?“ Kolega VŠ na nic nečekal a postavil se dopředu a říkal: „To, co děláte, se dělá jen v Rusku !“ Mimochodem, on si to může dovolit říct, několik let tam žil.
Blažence se nelíbila situace, ve které byla zjevně v nevýhodě a se zvýšeným hlasem se ohradila „Máte problém v práci nebo doma, že do mě rejete ?“ To už se nelíbilo zase mně a řekl jsem Blažence: „To co tady provádíte, jsem neviděl snad 40 let ! To jste nějaká lidová koordinátorka fronty na oběd ?“ Blaženka se nedala „Rejte si do někoho jiného a mně dejte pokoj !“
Vzápětí se ukázaly další její kolegyně a ptali se, jestli je vše v pořádku. „Mno obědy pro Vás mám, ale těch keců„, postěžovala si Blaženka a ukřivděně na nás koukala.
Další den, už každá přišla se svým tácem, vzala si oběd a při příchodu do jídelny i každá hlasitě pozdravila!
Doslov
Bezohlednosti a hlouposti by se nemělo ustupovat, jinak se stane normou….