Motivem pro další vzdělávání byla vlastní zkušenost, kdy mě chodili kontrolovat někteří funkcionáři, kteří o mé oblasti nic nevěděli a musel jsem jim v příslušném vojenském předpisu ukazovat, co a jak mají kontrolovat.
Nechtěl jsem být jako oni…
Mezi jinými vzdělávacími aktivitami jsem odjel na 3 týdny do Vyškova na zdokonalovací přípravu učitelů řidičů bojových vozidel. Tam jsem potkal jednoho z nejzábavnějších vojáků, kapitána PK z Jihlavy. Navíc to byl po dobu kurzu můj spolubydlící na pokoji. 
Měla být přednáška na téma způsobu vedení výuky – jak se vyrovnat s rušícími vlivy při výuce. Čekali jsme na učebně, já seděl v první řadě, chtěl jsem slyšet všechno jako první… 
Kapitán PK seděl zase naopak v poslední řadě.
Já Vám vysvětlím, jak si nenechat „rozbít“ přednášku
Přišla mladá pohledná nadporučice s dlouhým zapleteným copem z vlasů až do půli zad. Zahájila přednášku promítnutím osnovy a vyzvala přítomné k dotazům.
Kapitán PK se přihlásil a ptal se: „Kde se v takové betonové džungli vzala taková nádherná květinka?“ Paní nadporučice se na chvilku zarazila a pak ho napomenula, aby nerušil výuku. Prý jestli se chce někdo na něco zeptat…. PK opakoval otázku a přidal další: „Jste vdaná?“ Většina z nás zpozorněla a čekali jsme na reakci paní nadporučice, vystudované psycholožky, jak se v úvodu představila.
Ohradila se, že informace o jejím rodinném stavu na přednášku nepatří a znovu ho napomenula, aby nerušil. Jenže pan kapitán PK se ohradil, že to je bohužel to nejdůležitější, co ho teď zajímá. V tu chvíli už jedna parta spolužáků hrála hrací karty. Výuka se už trochu rozpadala a paní nadporučice odpověděla: „Ano, jsem vdaná. Už rok.“ Kapitán PK poděkoval za odpověď a slíbil, že už nebude rušit, protože to je celé v p*deli. Sedl si, otevřel poznámkový blok a čekal na pokračování přednášky. Jenže paní nadporučici tento obrat zaujal a začala se ptát, jakže to vlastně myslí?
Po chvilce naléhání jí PK začal vysvětlovat, že nemá smysl dále pokračovat v této konverzaci, pokud je vdaná jen jeden rok. Smysl by to mělo, pokud by byla vdaná více než tři roky a věděla, že tomu jejímu „pokladu“ smrdí ponožky a že má své chyby… Pak by mělo smysl projevovat zájem…
„No, víte…. My jsme spolu před tím sedm let žili…..„, špitla paní nadporučice a spustila tím několik událostí. Předně, kapitán PK se teleportoval z poslední řady do první a posadil se vedle mě. Dokonce i já jsem pochopil, že přednáška o tom, jak zvládnout rušení při výuce nebude a vytáhl jsem si noviny.
Zbytek přednášky strávili kapitán PK a nadporučice v nezávazné konverzaci. Před koncem se zeptal PK: „Kdybychom byli v Jihlavě, pozval bych Vás na kafe. Šla by jste?“ „Šla“, odpověděla zřetelně nadporučice. „A víte, že nejsme v Jihlavě?„, pokračoval v konverzaci kapitán PK a s hypnotickým pohledem jí lákal do pasti. „Mnooooo, vím….„, ještě nechápala. „Tak by jste mě měla pozvat na kafe Vy, když jsme ve Vyškově!„, vítězně zakončil PK. „Tak jo, pojďte se mnou na to kafe…„, už pochopila nadporučice. Pana kapitána jsme neviděli ani další přednášku….
Slunéčko sedmitečné také neumí učit
Zdroj: www.contandohistoria.com
Jindy jsme zase koukali, jak přednášející, očividně krátkozraký, „brejlil“ do přípravy a hlásal:
„Neměli by jste číst písemnou přípravu…. Měli by jste jí používat jen jako vodítko“
V tom okamžiku se přihlásil kapitán PK a řekl, že musí říci vtip. „Nerušte výuku!„, napomenul ho přednášející nadporučík FG. „Já se nemohu soustředit, musím ten vtip říci„, trval na svém kapitán PK. „A dáte pak pokoj? Tak ho tedy řekněte!“
„Letí slunéčko sedmitečné nad zelenou loukou a má orgasmus… Znáte to pane nadporučíku?“, začal kapitán PK. „Ne, neznám„, povzbudil ho nadporučík FG.
„No tak si zašu*ejte a poznáte to!„