Poslední pracovní den před stěhováním do zahraničí jsem zašel na ŘeZa za podplukovníkem PL.
Už jsme se nějakou dobu znali a tak jsme spolu dali i kafe. Teď už bych ho asi nedostal. V průběhu mého působení v zahraničí, kdy jsem s ním konzultoval různé situace, si mě nejdříve odebral z přátel na facebooku a když jsem mu znovu nabídl přátelství, zrušil svůj facebookový účet. *crazy* V současnosti je vedoucím Národního zastoupení v Ramsteinu.
Nejdříve mi předal nový platový výměr k pozici na zahraničním pracovišti. Byl nižší o 14 000 Kč. Některým snížením jsem rozuměl – např. příplatek za vedení. Ale proč tak razantní snížení osobního příplatku? Pan podplukovník PL mi vysvětlil, že v zahraničí budu mít „dost“ v podobě náhrady zvýšených životních nákladů (NZŽN), že prý to dělají tak, aby měli všichni v zahraničí přibližně stejně.
Ptal jsem se, kdo určil, kolik je pro mě dost, ale odbyl mě úsměvem… 
Poznámka: Samozřejmě, že v rámci přípravy nám ŘeZa vysvětlovala, jak se výše NZŽN počítá, ale tomu jsem nevěnoval pozornost.
Pak mě požádal o zpětnou vazbu pro ŘeZa k tomu, jak jsem byl spokojen s jejich přípravou na zahraniční pracoviště. Měl jsem udělat zápis do nějaké knihy. Napsal jsem, že s kvalitou přípravy na zahraniční pracoviště spokojený nejsem, protože s každým konkrétním dotazem mě každý z ŘeZa odkázal na to, že se to dozvím až „tam„. Podplukovník PL zhodnotil můj zápis slovy, že jsme pouze 2 nespokojenci z necelé stovky osob, takže on je s přípravou spokojen. *dash*
Pustil jsem se do diskuze o možné motivaci těch, co tu jejich „přípravu“ ocenili jako kvalitní a přínosnou, ale vyrušila nás z nějakého důvodu paní praporčice, kterou jsem už znal z „vyšetřování falzifikátu bezpečnostní prověrky„.
Podívala se na mě a zeptala se, jestli náhodou nejsem podplukovník Ružička, co má sloužit v Heidelbergu. Poté, co jsem jí to odkýval, řekla, že jí chybí mnou podepsaný seznam úkolů před výjezdem do zahraničí, který jsme všichni na začátku obdrželi. A dodala:
Pane podplukovníku, Vy jste si nesplnil svou povinnost!
Vydechl jsem a nevěřícně koukal na paní praporčici, která mě, vyššího důstojníka, peskovala za neplnění povinností. Odvětil jsem, že jsem očekával nějakou sháňku po tom seznamu, protože určitě by chyběla čárka v nějaké blbé tabulce. Dodal jsem, že:
- se mohu omluvit s tím, že jsem zapomněl nebo mohu
- požádat pana podplukovníka o nový výtisk úkolů, který hned podepíši, ale já
- na ně se*u, přesně tak, jak oni na mě.
Rozpačitě na sebe koukali a podplukovník PL se mě zeptal, jak to myslím. Tak jsem mu řekl, že další pracovní den, tj. v pondělí, bych měl být již v Německu na novém pracovišti, ale doteď nemám „personální rozkaz„. Prý to není možné, ale paní praporčice hned odběhla, aby zjistila můj chybějící podpis u převzetí personálního rozkazu. Ihned jsem ho obdržel.
Já se po něm samozřejmě sháněl pár měsíců, ale nejdříve nebyly tabulky, pak někdo něco špatně napsal nebo podepsal a tak dokola. Namísto personálního rozkazu jsem dostal pro zdravotní pojišťovnu a další úřady nějaké potvrzení z ŘeZa.
Ptal jsem se, jestli mají vůbec tušení, jak se bez personálního rozkazu zařizuje vystrojování, finanční záležitosti, zdravotní pojištění, lékařské prohlídky… A co teprve hrozba, že by manželka před odjezdem do zahraničí ukončila svůj pracovní poměr zcela zbytečně… *bad*
Nadřízení paní praporčice a já nemáme stejný názor na její pracovní výkon, protože dva roky nato jsem jí potkal jako součást štábu českého vojenského představitele v belgickém Monsu.