Po mnoha letech dojíždění za rodinou jsme se všichni přestěhovali do Prahy. Jeden z prvních úkolů bylo shánění školy pro syna. Na doporučení nových sousedů jsme si jednu vybrali, byla blízko, syn nemusel ani přejít silnici.
Na první rodičovské sdružení jsem šel docela zvědavý na učitele i rodiče spolužáků. Mezi prvními byl pronesen požadavek na zaplacení příspěvku rodičů a přátel školy 300 Kč. Nikdo se na nic neptal, všem bylo všechno hned jasné. Jako nový rodič jsem se zeptal, jaký je účel takto vybraných peněz. Po chvilce přemýšlení učitelka řekla, že se takhle přispívá poslednímu ročníku na rozloučení, kupují se knížky do školní knihovny, opravuje se zařízení školy. Ta oprava zařízení školy z příspěvku rodičů se mi hodně nelíbila a a ptal jsem se, jestli je to povinný příspěvek. Byl jsem ujištěn, že na hodnocení prospěchu a péči školy to nemá dopady.
Jen pro jistotu jsem požádal paní učitelku, jestli by mohla na příští třídní schůzku přinést vyúčtování loňského příspěvku rodičů. Ukázala mi soupis položek, největší položka byla nákup dataprojektoru s plátnem a montáží.
Nikdy jsem žádný finanční příspěvek škole nezaplatil.
Zajímavý právní rozbor k finančním příspěvkům škole zde.