Od návratu ze zahraničí jsem seděl v malé kanceláři sám. Hned první týden jsem se dověděl, že se počítá s tím, že do 3 měsíců budu pryč. Jedna podplukovnice mi dokonce řekla, že mi bude dávat úkol za úkolem podle potřeby. Prý jim bylo řečeno, že jim budu po ruce, když jsem v dispozici. Odpověděl jsem, že […]
Když jsem se vrátil ze zahraničí, „zapomnělo“ se na mě se služebním místem. Požádal jsem o předvedení na denní hlášení k ministrovi obrany a chtěl mu přednést svou stížnost. To bylo již dlouho poté, co jsem se jednou úspěšně odvolal proti ukončení služebního poměru a bylo zahájeno nové kolo vyhazovu, protože stále pro mě „nebylo“ vhodné
Jak jsem již několikrát psal přímo, či nepřímo, co personalista, to nepřítel. Chovali se tak ke mně po celou moji vojenskou kariéru. V jedné etapě, když jsme byli reorganizování celý management odboru prošel personálními pohovory. Ředitele vyhodili rovnou, už měli za něj vděčnou náhradu. Ostatní dostali na personálním pohovoru nabídku, kterou nešlo přijmout. Já byl v
Ve svém životě jsem byl u psychologů docela často. Kvůli řidičskému průkazu, učitelskému průkazu, bezpečnostní prověrce, vojenské misi, vyslání do mezinárodních struktur atd. atd. Dostával jsem řadu různých testů, jeden z nich měl snad 600 otázek a doba na odpovědi byla striktně omezená. Další test byl diktát čísel ze záznamu a já měl to číslo
Při čtení článku o vyšetřování velitele Hradní stráže jsem si vzpomněl, že také jsem byl poblíže podobnému jednání… Když bylo velitelství 2. mechanizované brigády ze Sušice přemístěno do Písku, dojíždění do služby se řešilo nějakou dobu vojenskou dopravou. Mimochodem, to byla skvělá ukázka „personální“ práce, jak naštvat hodně lidí najednou…. Jedno velitelství brigády v Písku zrušit a
Začátkem roku 2014 jsem požádal o rekvalifikaci, protože v únoru měl končit můj služební poměr. Pracně jsem si vybíral rekvalifikace mezi svářečem X, svářečem Y nebo řidičem vysokozdvižného vozíku, až mi došla trpělivost a zavolal jsem někomu, kdo se prý rekvalifikacemi vojáků na Agentuře personalistiky zabývá, panu DD. Vysvětlil jsem mu, že po 30 letech
Významným vnějším znakem mé nové kolegyně je její značně větší objem, než je obvyklé. Říkal jsem si, že to může být nějaká nemoc, např. chybná funkce štítné žlázy nebo důsledek nějaké hormonální léčby, atd. Poté, co jsem jí ale viděl spořádat na oběd u klávesnice počítače porci, která by v pohodě vystačila třem těžce pracujícím dělníkům,
Alter ego vzniká pod psychickým tlakem. Stres z toho, že jedna osobnost není schopna dosáhnout uspokojení, se přelévá do osobnosti jiné. Jestliže cítím, že se se mnou nespravedlivě zachází v práci, může se mi zdát sen, v němž jsem krotitelem lvů, který bičuje velkou kočku, aby bylo po jeho vůli. To mohou být symboly stresu, s
Potkal jsem jich několik. Jsou v menšině, většina vojáků se s nabytím generálské hodnosti trochu „připosere“, začne politikařit a stanou se z nich neuvěřitelní sobci, zahledění na získání své další generálské hodnosti. Líbilo se mi, co říkal generál DL: „Víte, proč jsou generálové tak blbí? Protože je dělají z blbých plukovníků….!„ Jeden z mých podřízených,
Pohled na dnešní oběd mi připomněl situaci starou více než 20 let… Jednou z povinností dozorčího útvaru bylo povolovat výdej stravy poté, co jí ochutná (tzn. nají se). Dost mě naštvalo, že jsem zjistil, že večeře je normálně vydávaná i když jsem její výdej nepovolil. Polovina jídelny byla už obsazená vojáky základní služby. Sedl jsem si
V roce 1992 jsme se všichni připravovali na rozdělení Československé federativní republiky předáváním výzbroje a techniky, popřípadě dokonce rušením kasáren. Jako téměř vždy, personál byl poslední, co se řešil. Přišlo se na to, že vojáci, kteří se narodili na Slovensku, musí požádat o české občanství. Jednoduché to bylo u těch, co byli Slováky, jako např. já. Narozen
Již jsem psal, že s vedoucím vnitřní správy podplukovníkem LK jsme nebyli zrovna kámoši. Ani jsem nevěděl, jak moc jsem ho naštval tím, že jsem dostal přidělený byt v Praze (psal jsem minule) protože prý to nešlo přes něj a to byl prý bytový referent sekce 😀 (neměl jsem o tom tušení a bylo mi to zcela
Seděl jsem u bývalého nadřízeného plukovníka VV, dopíjeli jsme spolu kávu a on mi najednou řekl: „Chci být k Tobě upřímný, řeknu Ti, co mi na Tobě vadí.“ „Víš, myslím to s Tebou dobře a to, co chci pro Tebe udělat, myslím v dobrém.„, pokračoval. Rychle jsem přemýšlel, jak tento „božský dotek„, s co nejmenší
Psal se rok 1997 a kvůli povodním byla u 2.mechanizované brigády vyhlášena pohotovost. Nějaký trouba mě tam napsal, ale zapomněl mi to říci. Pamatuji si, jak jsme jedno sobotní odpoledne nasedli do autobusu a odjeli směrem do Kroměříže. Bylo nás asi 15.Byli jsme tam 3 důstojníci, dva nadporučíci a jeden podporučík. Ostatní byli praporčíci hlavně
Po čtyřech letech mi týdenní dojíždění z domu do Prahy začalo vadit. Nejen to dojíždění 150 km sem a tam, vedení další „domácnosti“ na ubytovně, ale hlavně to, že puberťák doma ve škole lajdačil a doma jsem si připadal o víkendech jako host. Nevěděl jsem, kde se nachází vývrtka nebo ručník a na všechno jsem se ptal.
Známa se mě před lety ptala: „Lampasáci měli zase odměny, co?“ Žil jsem v malém městě, kde každý znal každého. Já moc lidí neznal, do hospod nechodil a většinu týdne strávil v práci v kasárnách. Najednou jsem si uvědomil, že paní je manželkou vojáka z povolání a její dotaz pravděpodobně není náhodný.Rychle jsem přemýšlel, jak odpovědět: Došlo mi, že
Tvrdě jsme cvičili, ale kdykoli měly naše skupiny přistoupit k praktické činnosti, museli jsme reorganizovat. Ve zralejším věku jsem pochopil, že máme sklon čelit každé nové situaci reorganizací – je to báječná metoda k vyvolání iluze pokroku. Ve skutečnosti vyvolává chaos, neefektivnost a demoralizaci. Gaius Petronius Tento citát výstižně vystihuje dění na GŠ AČR, případně MO. Po celou
Od začátku, co jsem v roce 2000 začal sloužit na GŠ AČR jsem nepochopil zřizování různých Rad, Komisí nebo Integrovaných týmů. Hned na počátku jsem se stal členem IPT (integrovaný pracovní tým) pro plánování. V tom týmu dělal snad jen jeden člověk a celý ten tým nahrazoval jednu (možná i dvě) sekce ministerstva, za které
S panem podplukovníkem LK jsme se neměli vůbec rádi. Já ho měl za protekčního hloupého křiváka. Za co mě měl on nevím, raději jsem se nikdy neptal. Poznali jsme se, když nastoupil na GŠ AČR na funkci vedoucího vnitřní správy a já byl zástupcem vedoucího oddělení plánování zdrojů. Zrovna si pozdě večer přesouval nábytek z kanceláří svých
Pár měsíců poté, co jsem dostal svůj první služební mobil, mi hned po nějaké poradě volal někdo z neznámého čísla. Přijal jsem hovor a mezitím vycházel z učebny mezi ostatními. „Prosím?“ ohlásil jsem se. „Šéfíku, tak ta jáma je už vykopaná…„, říká hlas na druhé straně bez nějakého úvodu nebo představení. Hned jsem navázal: „A má ta jáma
Jak jsem psal před pár měsíci, o rekvalifikaci před odchodem z činné služby vojáka z povolání jsem měl zájem. Asi určitě větší, než měl můj tehdejší zaměstnavatel. Nebo jak řekla jedna má známá, zájem Armády České republiky je… tedy byl trošíčku jiný… Po vydání v pořadí dalšího rozhodnutí o ukončení služebního poměru, jsem zase požádal o rekvalifikaci. Už jsem nemusel přemýšlet,
Jsem častým návštěvníkem sauny a jedna z věcí, co mě v zahraničí překvapila, bylo chování návštěvníků různých saun, které jsem navštívil. Před saunou na základně v Heidelbergu visel návštěvní řád a sauna byla rozdělená na pánskou a dámskou část, kam se chodilo přes příslušnou šatnu. Překvapilo mě, jak rozdílně se chovají jednotliví návštěvníci. Samostatnou skupinou byli Američané.
Jednou jsem přijel na plánovaný výcvik v řízení BVP na 23. mpr do Strašic. Nebylo to sice poprvé, ale poprvé v životě jsem viděl velitele roty, který řídil výcvik řidičů BVP. Image měl vynikající… štíhlý, vysoký s jasným velitelským hlasem. Některé pokyny, které vydával pod věží nastoupeným řidičům, mi moc smysl nedávali, ale budiž. Mimochodem, ta věž je
Voják z povolání o svátcích zpravidla službu nevykonává, ledaže by to vyžadoval důležitý zájem služby – § 29 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání.Před prvním svátkem v zahraničí – úterý, 28.září 2010, Den české státnosti – jsem přemýšlel, jak to vlastně bude… Představil jsem si, jak každý národ, který zde působil, by užíval své
Před mnoha lety jsem byl ve Vyškově v kurzu přípravy osob pro práci ve strukturách NATO (CONAMS). Po dvou dnech nás přišel přivítat plukovník RR, zástupce velitele školy. Po úvodním pozdravu jsme si vyslechli, že jsme vojáci, ti nejlepší z nejlepších, vybraní k reprezentaci v zahraničí. Pak se nás zeptal, jestli něco nepotřebujeme nebo máme s