Od návratu ze zahraničí jsem seděl v malé kanceláři sám. Hned první týden jsem se dověděl, že se počítá s tím, že do 3 měsíců budu pryč. Jedna podplukovnice mi dokonce řekla, že mi bude dávat úkol za úkolem podle potřeby. Prý jim bylo řečeno, že jim budu po ruce, když jsem v dispozici. Odpověděl jsem, že […]
Když jsem se vrátil ze zahraničí, „zapomnělo“ se na mě se služebním místem. Požádal jsem o předvedení na denní hlášení k ministrovi obrany a chtěl mu přednést svou stížnost. To bylo již dlouho poté, co jsem se jednou úspěšně odvolal proti ukončení služebního poměru a bylo zahájeno nové kolo vyhazovu, protože stále pro mě „nebylo“ vhodné
Jak jsem již několikrát psal přímo, či nepřímo, co personalista, to nepřítel. Chovali se tak ke mně po celou moji vojenskou kariéru. V jedné etapě, když jsme byli reorganizování celý management odboru prošel personálními pohovory. Ředitele vyhodili rovnou, už měli za něj vděčnou náhradu. Ostatní dostali na personálním pohovoru nabídku, kterou nešlo přijmout. Já byl v
To jsem se takhle na Nový rok 2010 ještě pod vlivem alkoholu probudil a už jsem byl najednou příslušník ekonomické sekce. Bez personálního pohovoru, bez personálního rozkazu. Prý to nebyla ani reorganizace. Jen vyjmutí odboru ze Sekce plánování sil a vložení do Sekce ekonomické. Zdálo se, že tehdejší způsob plánování vadil téměř celé celé civilní části
Při čtení článku o vyšetřování velitele Hradní stráže jsem si vzpomněl, že také jsem byl poblíže podobnému jednání… Když bylo velitelství 2. mechanizované brigády ze Sušice přemístěno do Písku, dojíždění do služby se řešilo nějakou dobu vojenskou dopravou. Mimochodem, to byla skvělá ukázka „personální“ práce, jak naštvat hodně lidí najednou…. Jedno velitelství brigády v Písku zrušit a
Začátkem roku 2014 jsem požádal o rekvalifikaci, protože v únoru měl končit můj služební poměr. Pracně jsem si vybíral rekvalifikace mezi svářečem X, svářečem Y nebo řidičem vysokozdvižného vozíku, až mi došla trpělivost a zavolal jsem někomu, kdo se prý rekvalifikacemi vojáků na Agentuře personalistiky zabývá, panu DD. Vysvětlil jsem mu, že po 30 letech
Alter ego vzniká pod psychickým tlakem. Stres z toho, že jedna osobnost není schopna dosáhnout uspokojení, se přelévá do osobnosti jiné. Jestliže cítím, že se se mnou nespravedlivě zachází v práci, může se mi zdát sen, v němž jsem krotitelem lvů, který bičuje velkou kočku, aby bylo po jeho vůli. To mohou být symboly stresu, s
Potkal jsem jich několik. Jsou v menšině, většina vojáků se s nabytím generálské hodnosti trochu „připosere“, začne politikařit a stanou se z nich neuvěřitelní sobci, zahledění na získání své další generálské hodnosti. Líbilo se mi, co říkal generál DL: „Víte, proč jsou generálové tak blbí? Protože je dělají z blbých plukovníků….!„ Jeden z mých podřízených,
K mladému kolegovi přišla hezká mladá právnička, vyzbrojená nejen vědomostmi, ale také pekelně rafinovaným plným výstřihem. Chudák, neměl šanci ani kdyby měla na sobě rolák, její argumentace byla, jak jsem měl možnost v openspace office slyšet, perfektní. Ale asi nechtěla nic podcenit a občas si své ženské zbraně „srovnala“ tak, aby na ně ještě více
V roce 1992 jsme se všichni připravovali na rozdělení Československé federativní republiky předáváním výzbroje a techniky, popřípadě dokonce rušením kasáren. Jako téměř vždy, personál byl poslední, co se řešil. Přišlo se na to, že vojáci, kteří se narodili na Slovensku, musí požádat o české občanství. Jednoduché to bylo u těch, co byli Slováky, jako např. já. Narozen
Po čtyřech letech mi týdenní dojíždění z domu do Prahy začalo vadit. Nejen to dojíždění 150 km sem a tam, vedení další „domácnosti“ na ubytovně, ale hlavně to, že puberťák doma ve škole lajdačil a doma jsem si připadal o víkendech jako host. Nevěděl jsem, kde se nachází vývrtka nebo ručník a na všechno jsem se ptal.
S panem podplukovníkem LK jsme se neměli vůbec rádi. Já ho měl za protekčního hloupého křiváka. Za co mě měl on nevím, raději jsem se nikdy neptal. Poznali jsme se, když nastoupil na GŠ AČR na funkci vedoucího vnitřní správy a já byl zástupcem vedoucího oddělení plánování zdrojů. Zrovna si pozdě večer přesouval nábytek z kanceláří svých
Pamatuji si, že kurz CONAMS (určený pro příslušníky resortu, kteří měli pracovat ve strukturách NATO) byl mimo poučování o nošení čisté košile, vyžehlených kalhot také o tom, kterou skleničku ke kterému vínu použít. Jaké společenské události mohou nastat, jak počítat náhradu za zvýšené životní náklady. Nic z toho si moc nepamatuji (mimo té čisté košile )
Pan generál PA mi oznámil, že mu volal ředitel Agentury personalistiky (AP) plukovník OR a navrhl mu řešení mé dispozice. Prý se uvolnilo jedno podplukovnické místo, na které bych mohl být ustanoven. Protože jsem se hlásil jen do výběrových řízení na plukovnická systemizovaná místa, předpokládal plukovník OR, že se do výběrového místa sám nepřihlásím. Proto navrhl panu
Jednou ráno za mnou přišel ředitel odboru a ptal se: „Hele, ještě stále děláš do těch nájemníků ?“ Myslel tím Sdružení nájemníků ČR (SON), kde jsem v tom čase působil v republikové radě a jako předseda Místní organizace SON v Sušici. „Mám přítele, který potřebuje pomoc…,“ začal vysvětlovat, jen co si dosedl na židli v kanceláři. Vysvětloval mi,
Přesun do mise ISAF v lednu 2011 jsme měli naplánovaný tak, že jsme nejdříve letěli z Ramsteinu do Anglie (nepamatuji si název toho letiště), tam přespali a pokračovali do Kábulu. Byli jsme informováni, že vojenská mise je zahájena až opuštěním místa, kde je dislokováno zahraniční pracoviště, za což šlo považovat Heidelberg. Největší problém byl, že jsme si
Rušení zahraničního pracoviště není jistě záležitost každodenní. Mezinárodní štáb k zabezpečení ustanovil Closure party (asi 150 členů), která naplno pracovala od 1. 4. 2013. Do té doby pracovala asi rok v tzv. „Core Team of Closure Party“ (5 členů), v které jsem měl čest pracovat a sbírat neobyčejné zkušenosti jako plánovač. Z pohledu AČR se rušení zahraničního
Můj letitý kamarád, tehdejší zástupce velitele 2. spojovacího praporu kapitán ZW mě pozval k sobě do kanceláře na kafe. Chvíli přede mnou tam přišla zástupkyně ředitele Vojenského finančního úřadu paní F na kontrolu poskytování a čerpání FKSP (Fond kulturních a sociálních potřeb). Už jsem dopíjel své kafe, když k němu paní F přišla a hlásila kapitánovi ZW,
„Vy už budete v armádě končit, že? Jak to s Vámi vlastně vypadá?“ vhrnul se ke mně do kanceláře občanský zaměstnanec, bývalý voják z povolání, ze skupiny zabezpečení ředitele sekce. Něco jsem zrovna psal a vyrušení se mi vůbec nehodilo. Čekal jsem, co z místního křiklouna po chodbách ještě vypadne. Pozdravil jsem a zeptal se ho, s
Za dávných dob, kdy se ještě v armádě vydávaly rozkazy, téměř všichni měli snahu je splnit, za doby, kdy velení a řízení obsahovalo i kontrolu plnění úkolů a nehrála se obecně společensky přijatá komedie s tzv. „managementováním“ kamarádů, kteří ničemu z toho, co „managementují“, nerozumí *rofl*…. Rozkaz: Změň do zítra ehm chrrr chrrr Zkrátka, už
„Propagandistický“ resortní časopis Areport neberu již vážně od té doby, co jsem měl vlastní zkušenost s vydáním článku. Na zahraniční pracoviště nám byl pravidelně zasílán. V prosinci 2012 jsem byl upozorněn několika kolegy na obzvlášť povedený článek, nazvaný „Vyhrává ten nejlepší„. Proč se k tomu vracím? Jednoduše proto, že to není poprvé a bohužel ani naposled, kdy si noví
Podle čl. 43 Ústavy České republiky, Vláda České republiky rozhoduje mimo jiné o účasti ozbrojených sil České republiky na vojenských cvičeních mimo území České republiky. O těchto rozhodnutích informuje vláda neprodleně obě komory Parlamentu. Parlament může rozhodnutí vlády zrušit; ke zrušení rozhodnutí vlády postačuje nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté nadpoloviční většinou všech členů komory. Tolik Ústava
V rámci jednoho z velitelsko štábních cvičení jsem měl za úkol naplánovat přesun mechanizované brigády. Tipuji, že v té době bylo ve struktuře asi 12 podřízených jednotek. Mým úkolem bylo vymyslet, jak dostat kolony vojenských vozidel z několika posádek do brigádního shromaždiště. Trasa pro přesun byla asi 200 km dlouhá a musel jsem naplánovat přesun asi
Právě jsem se vzpamatovával z ukázky řídící práce manažera z velení AČR, když mě oslovil někdo, kdo se představil jako asistent pana generála a řekl mi, že si pan generál přeje, abych se také dostavil na personální pohovor. „Proč?„, zeptal jsem se ho, protože personální pohovory byly organizované jen pro ty, co v lednu 2013 končili činnost
Někdy začátkem listopadu 2012 měl do Heidelbergu přijet generál MŽ kvůli personálním pohovorům s těmi, co v lednu 2013 opouštěli zahraniční pracoviště a měli být zařazeni na nová působiště v AČR. Přesvědčoval jsem našeho plukovníka IA, aby pozval pana generála MŽ přespat do Heidelbergu, na večeři a trochu podiskutovat u piva… Říkal jsem si, že nemusí přespávat jen