Přesun do mise ISAF v lednu 2011 jsme měli naplánovaný tak, že jsme nejdříve letěli z Ramsteinu do Anglie (nepamatuji si název toho letiště), tam přespali a pokračovali do Kábulu. Byli jsme informováni, že vojenská mise je zahájena až opuštěním místa, kde je dislokováno zahraniční pracoviště, za což šlo považovat Heidelberg. Největší problém byl, že jsme si […]
Blaženka je rázná žena. Jak jí někdo „sáhne“ na základní potřeby, dovede se ozvat… a to dost rázně. Běžně chodíme na oběd ve stejný čas. Je to takový pracovní rituál, limitovaný 30 minutami, které nám dala naše paní vedoucí. Dnes jsme ovšem narazili na zavřené dveře jídelny. Prvním nápadem kolegy bylo rychle se vrátit na pracoviště a zkusit „štěstí“
V rámci udržování „dobrých vztahů“ mi zavolal velitel NSE CZE Kaia a pozval nás – všechny české vojáky z velitelství ISAF na grilování u příležitosti udělování medailí „Za službu v zahraničí“ českému kontingentu. Na HQ ISAF nás bylo z Heidelbergu celkem 6 vojáků a na pravidelném týdenním mítinku jsem je požádal, aby včas objednali pro plánovaný přesun
Ťuk, ťuk… do kanceláře strčil hlavu pan z hlídací agentury, který normálně seděl na recepci. „Víte, potřebuji dát do pořádku přehled, kde kdo sedí… Máme v tom nějaký bo*del!“ řekl sympatický starší pán od hlídací služby. „No a potřebuji se zeptat, jestli ten pan František ještě přijde,“ zeptal se bezelstně. „Kdo že ?“ zeptal jsem se s tušením, že
Rušení zahraničního pracoviště není jistě záležitost každodenní. Mezinárodní štáb k zabezpečení ustanovil Closure party (asi 150 členů), která naplno pracovala od 1. 4. 2013. Do té doby pracovala asi rok v tzv. „Core Team of Closure Party“ (5 členů), v které jsem měl čest pracovat a sbírat neobyčejné zkušenosti jako plánovač. Z pohledu AČR se rušení zahraničního
Nebylo žádným překvapením, že po „přátelské besedě“ s generálem MŽ se kvalita práce Národního zastoupení (NZ) Ramstein nezlepšila. Vedoucí NZ podplukovník LB v pevné víře o bezchybnosti svého postupu, zaslal koncem listopadu 2012 harmonogram stěhování (příloha). Podle něj byl skupině příslušníků zahraničního pracoviště (ZP) Heidelberg, která končila činnost v lednu 2013, na období 2 až 14 dnů
Za nějaké úspory jsme si koupili zahradu a žena vymyslela, že by bylo dobré postavit na ní nějakou chatku, kam bychom se mohli schovat před případným deštěm. Zašel jsem tedy na stavební úřad získat nějaké prvotní informace. Jako slušný člověk jsem přišel v úředních hodinách, zaklepal a zeptal se, co musím udělat z pohledu stavebního zákona,
Můj letitý kamarád, tehdejší zástupce velitele 2. spojovacího praporu kapitán ZW mě pozval k sobě do kanceláře na kafe. Chvíli přede mnou tam přišla zástupkyně ředitele Vojenského finančního úřadu paní F na kontrolu poskytování a čerpání FKSP (Fond kulturních a sociálních potřeb). Už jsem dopíjel své kafe, když k němu paní F přišla a hlásila kapitánovi ZW,
V roce 1999 byl zaslán nadřízeným Velitelstvím pozemního vojska program tématické kontroly, podle kterého měli být řidiči bojových vozidel mechanizované brigády přezkušováni ze znalostí pravidel silničního provozu.Oblast přípravy řidičů na velitelství pozemního vojska řídil bývalý dělostřelec, na kterého při jedné reorganizaci nezbylo místo. Snažil se, ale chyběly mu zkušenosti a občas i znalosti. Po dohodě s ním jsem
V komisi velitele 2. mechanizované brigády v Písku měl každý odbor svého zástupce. Za náš odbor jsem byl vyslán já. Před prvním jednáním jsem se připravoval, nastudoval jsem si Rozkaz ministra obrany o FKSP. Pak jsem se také ptal lidí kolem, co by vlastně od FKSP očekávali, abych s nějakou myšlenkou mohl přijít. Co je dovoleno
Někdy v roce 1999 jsem byl osloven tehdejším důstojníkem pro zahraniční styk, kapitánem VU s neuvěřitelným požadavkem: „Přijede k nám zahraniční delegace, američtí vojáci, tak sháním lidi, co se o ně postarají“. Málem mi vypadly oči z důlků, což ho nezastavilo a pokračoval: „Jste na velitelství pouze 4 důstojníci, co mají STANAG 2222 z angličtiny a budete se se střídat. Program
Na oběd chodíme s kolegy do blízké jídelny. Nedávno jsem si všiml asi 60 leté plnoštíhlé bodré paní, která si vždy vzala několik táců a rozložila je na pult vedle sebe. V duchu jsem jí začal říkat „Blaženka z kravína„. Zejména podle chování. Očividně si funkci „lidové koordinátorky fronty na oběd“ užívala. Mě to přišlo
Nebojte se, tato loď se nepotopí….O všechny bude postaráno…Pracujme poctivě, my jim ještě ukážeme!Nebojte se, reorganizace nebude!Naše loď pluje dále!Jsme napřed, oni to neumí! Při utrpení, které jsem cítil při poslouchání těchto proklamací, jsem si uvědomil, že tohle už jsem někde slyšel…. Nebojte, bojovníci! Někdy v září 1997 přijel na návštěvu velitelství 2. mechanizované brigády
„Vy už budete v armádě končit, že? Jak to s Vámi vlastně vypadá?“ vhrnul se ke mně do kanceláře občanský zaměstnanec, bývalý voják z povolání, ze skupiny zabezpečení ředitele sekce. Něco jsem zrovna psal a vyrušení se mi vůbec nehodilo. Čekal jsem, co z místního křiklouna po chodbách ještě vypadne. Pozdravil jsem a zeptal se ho, s
Motivem pro další vzdělávání byla vlastní zkušenost, kdy mě chodili kontrolovat někteří funkcionáři, kteří o mé oblasti nic nevěděli a musel jsem jim v příslušném vojenském předpisu ukazovat, co a jak mají kontrolovat. Nechtěl jsem být jako oni… Mezi jinými vzdělávacími aktivitami jsem odjel na 3 týdny do Vyškova na zdokonalovací přípravu učitelů řidičů bojových vozidel. Tam
Nevěnoval jsem dostatečnou pozornost řízení vozidla a naboural jsem vpředu jedoucí vozidlo. Už jsme nějakou chvíli pomalu popojížděli v koloně a já si hrál s knoflíky na palubní desce. Najednou se starší tmavě modrý VW Transporter přede mnou „přiblížil“ a já do něj, jak se mi zdálo, docela jemně ťukl. Hned z něj vyskákali nějací chlapi,
Pamatuji si časy, kdy k růstu kariéry bylo nejdůležitější být odborníkem v dané oblasti. Jak jsem někde psal, již dlouho je to jinak… Dle mého již stačí disponovat nekonfliktní image a držet se neustále poblíž někoho, kdo může „vytáhnout“ člověka výše… V Sušici jsem nejdříve působil jako Náčelník tankové a automobilní služby, ale každá další reorganizace
Za dávných dob, kdy se ještě v armádě vydávaly rozkazy, téměř všichni měli snahu je splnit, za doby, kdy velení a řízení obsahovalo i kontrolu plnění úkolů a nehrála se obecně společensky přijatá komedie s tzv. „managementováním“ kamarádů, kteří ničemu z toho, co „managementují“, nerozumí *rofl*…. Rozkaz: Změň do zítra ehm chrrr chrrr Zkrátka, už
V červenci 2004 jsem si všiml jakéhosi přístřešku pod okny mého obývacího pokoje. Ptal jsem se, co to znamená a pracovnice SVBF mi vysvětlila, že se jedná o soukromý majetek několika nájemníků na pozemku, spravovaném Ministerstvem obrany ČR. To byl zvláštní přístup, ale bylo mi to celkem jedno, v tu dobu jsem již dojížděl za
Asi po 10ti letech bydlení v panelákovém domě v Sušici jsem požádal o větší byt. Byl mi přidělen v dubnu 2000 a při převzetí jsem požádal o novou kuchyňskou linku (stará byla značně poškozená), výměnu linolea v kuchyni a nové umyvadlo v nově rekonstruované koupelně. Byl to byt ve čtyřbytovce, typická vojenská řadovka, kterou stavěli PTPci.
Když jsem vzpomenul na Janovice nad Úhlavou a pana podplukovníka AF, vybavily se mi i jiné střípky… Vzpomene si někdo na výzdobu kasáren před rokem 1989? Poutačů s nápisy jako bylo skoro tolik, jako vojáků základní služby… Když jsem jednou sloužil jako dozorčí parku techniky, to už bylo po listopadu 1989, těsně před večerkou přišel na kontrolu služby pan podplukovník
Po pár týdnech nové práce v Sušici jsem se začal zajímat o splnění slibu o přidělení bytu, abych nemusel vstávat každý den po čtvrté ráno s návratem po sedmé večer do Janovic nad Úhlavou. Někdy jsem jel autem, jindy vlakem. Spojení nebylo zcela ideální. Samozřejmě jsem si ihned po nástupu podal žádost o přidělení bytu a
V roce 1989 jsem nastupoval po škole společně se svým spolužákem ZS do Janovic nad Úhlavou. Tam se chodilo za trest. Vzpomínky vojáka základní služby na Janovice jsou zajímavě popsané v knize Janovice nikdy více, lepší kouli do palice! Já byl potrestán buď za hubatost na škole nebo jim jednoduše chyběli mladí poručíci. Nastoupil jsem jako technik dělostřeleckého oddílu, kde byly
„Propagandistický“ resortní časopis Areport neberu již vážně od té doby, co jsem měl vlastní zkušenost s vydáním článku. Na zahraniční pracoviště nám byl pravidelně zasílán. V prosinci 2012 jsem byl upozorněn několika kolegy na obzvlášť povedený článek, nazvaný „Vyhrává ten nejlepší„. Proč se k tomu vracím? Jednoduše proto, že to není poprvé a bohužel ani naposled, kdy si noví
Pamatuji si, jak na jednom Sdružení rodičů a přátel školy paní třídní učitelka vysvětlovala, že škola, potažmo učitelé, naše děti jen vzdělávají. Za výchovu zodpovídají rodiče. Zdálo se mi, že rodiče, co seděli kolem moc nenaslouchali. Abych se také nenudil, ptal jsem se. Jestli si paní učitelka skutečně myslí, že škola nevychovává. Beze zbytku uznávám morální