Jsem ukecaný. Z mnoha životních situací jsem se „vykecal“ a naopak, do řady potíží jsem se tím dostal. Mám rád lidi, co umí vyjádřit svou myšlenku a hrají si se slovy. Jak říká můj jediný dědic, dokonce existují profese, které si libují ve dvojsmyslech a zejména sexuálních – a vojáci jsou prý nejhorší… Snad kecá, nemůže […]
Můj táta mi říkával, že s každým se dá vyjít. Prý se dá s každým dohodnout. Zvláštní, on sám se tím moc neřídil, s vlastními rodiči nemluvil skoro 10 let. Už ani nevím, jak ta diskuze začala. Bylo mi asi 15 a zase jsem měl nějaký problém se spolužáky. Většinou mě po škole čekali před naším domem v
Dnes mi vyskočilo na mobilu upozornění, že jedna známá má narozeniny. Je to taková ta funkce mobilu, kdy sdílím informace na facebooku, google calendar, soubory na Onedrive apod. Přijde mi moc fajn, že si hromadu údajů nemusím přesně pamatovat, jen tuším, kde je najdu. Což je mimochodem jediný použitelný poznatek z vysoké školy. Nicméně zpět k tomu
Všem čtenářům a návštěvníkům přeji pohodové prožití vánočních svátků a v roce 2016 hodně zdraví, štěstí a rodinné pohody. FR
Pár příběhů z nové práce, ústřední postavou je kolegyně z kanceláře: Jsem zlá a proradná, tak se Ti nesměji do očí, ale do zad…. – když jsem se jí ptal, proč se jednomu kolegovi směje, až zavře dveře a dotaz, jestli bych mohl jít na WC bez hrozby, že se bude smát i mně nepotřebuji
Po nějaké době přemýšlení už si nejsem jist, co přesně znamená slovo slušnost. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský by z takového úvodu radost neměl, já ale nechci zpochybňovat pravidla chování ve společnosti, u stolu či jinde. K zamyšlení se nad tím, co je to slušnost a kdo je to slušný člověk, mně přiměli diskusní příspěvky, ve kterých autoři apelují
Blaženka je rázná žena. Jak jí někdo „sáhne“ na základní potřeby, dovede se ozvat… a to dost rázně. Běžně chodíme na oběd ve stejný čas. Je to takový pracovní rituál, limitovaný 30 minutami, které nám dala naše paní vedoucí. Dnes jsme ovšem narazili na zavřené dveře jídelny. Prvním nápadem kolegy bylo rychle se vrátit na pracoviště a zkusit „štěstí“
Ťuk, ťuk… do kanceláře strčil hlavu pan z hlídací agentury, který normálně seděl na recepci. „Víte, potřebuji dát do pořádku přehled, kde kdo sedí… Máme v tom nějaký bo*del!“ řekl sympatický starší pán od hlídací služby. „No a potřebuji se zeptat, jestli ten pan František ještě přijde,“ zeptal se bezelstně. „Kdo že ?“ zeptal jsem se s tušením, že
Na oběd chodíme s kolegy do blízké jídelny. Nedávno jsem si všiml asi 60 leté plnoštíhlé bodré paní, která si vždy vzala několik táců a rozložila je na pult vedle sebe. V duchu jsem jí začal říkat „Blaženka z kravína„. Zejména podle chování. Očividně si funkci „lidové koordinátorky fronty na oběd“ užívala. Mě to přišlo
V červenci 2004 jsem si všiml jakéhosi přístřešku pod okny mého obývacího pokoje. Ptal jsem se, co to znamená a pracovnice SVBF mi vysvětlila, že se jedná o soukromý majetek několika nájemníků na pozemku, spravovaném Ministerstvem obrany ČR. To byl zvláštní přístup, ale bylo mi to celkem jedno, v tu dobu jsem již dojížděl za
„Propagandistický“ resortní časopis Areport neberu již vážně od té doby, co jsem měl vlastní zkušenost s vydáním článku. Na zahraniční pracoviště nám byl pravidelně zasílán. V prosinci 2012 jsem byl upozorněn několika kolegy na obzvlášť povedený článek, nazvaný „Vyhrává ten nejlepší„. Proč se k tomu vracím? Jednoduše proto, že to není poprvé a bohužel ani naposled, kdy si noví
Na jaře 2008 jsem jel tramvají s ženou z Václavského náměstí domů z knihkupectví Neoluxor. Tramvaj byla téměř prázdná, já stál u tyče nad ženou a listoval svojí novou knížkou o programování. Periferně jsem viděl, jak se někdo ke mně přiblížil, ale protože jsem stál u tyče s označovacím lístkem, nevěnoval jsem tomu větší pozornost. Najednou jsem cítil,
Podle čl. 43 Ústavy České republiky, Vláda České republiky rozhoduje mimo jiné o účasti ozbrojených sil České republiky na vojenských cvičeních mimo území České republiky. O těchto rozhodnutích informuje vláda neprodleně obě komory Parlamentu. Parlament může rozhodnutí vlády zrušit; ke zrušení rozhodnutí vlády postačuje nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté nadpoloviční většinou všech členů komory. Tolik Ústava
Někdy začátkem listopadu 2012 měl do Heidelbergu přijet generál MŽ kvůli personálním pohovorům s těmi, co v lednu 2013 opouštěli zahraniční pracoviště a měli být zařazeni na nová působiště v AČR. Přesvědčoval jsem našeho plukovníka IA, aby pozval pana generála MŽ přespat do Heidelbergu, na večeři a trochu podiskutovat u piva… Říkal jsem si, že nemusí přespávat jen
Praktiky šmejdů nečekejte jen v Čechách… Obchod je obchod a peníze je nutné vydělat kdekoliv na světe… Způsoby se mohou lišit. Zdá se, že důležité je nic nepodcenit…. V Německu syn využíval služeb veřejné dopravy. Na začátku jsme poslali žádost o vydání permanentního lístku (Maxx Ticket) s potvrzením, že navštěvuje školu v Heidelbergu. Na formuláři jsem potvrdil, že si mohou měsíční
Pamatuji se, jak na jedné preventivní rehabilitaci byla v rámci rozšířeného programu nabídka sjíždět raftem řeku, kterou jsem využil. Měl jsem sebou na rehabilitaci manželku a syna a tak jsme se všichni přihlásili. Celkem nás bylo asi 9, z toho dvě ženy. Synovi v té době bylo téměř 18, měl zkušenosti z vodáckých táborů a sílu jak
Ano, měl jsem za to, že správní řízení bude zastaveno. Vycházel jsem z logiky, že cílem Úřadu práce je zprostředkování zaměstnání. I když moje komunikace s personální agenturou se nám příliš nepovedla, o nabízenou práci jsem měl přece jen zájem a projevil jsem ho i tím, že jsem obešel nefunkční článek a komunikoval přímo s personalistkou firmy
Před plánovaným ukončením činnosti jsme se všichni čeští vojáci z Heidelbergu měli začátkem dubna dostavit na základnu Ramstein, vzdálenou asi 100 km za účelem personálních pohovorů. Přijeli jsme o několik hodin dříve s tím, že si v klidu naposled prohlídneme tuto největší leteckou základnu, nakoupili něco domů a v klidu se naobědvali. Když jsme projížděli základnu, dostali jsme po telefonu zprávu,
Setkání II. – správní řízení a komise V pondělí ráno jsem přišel do práce a hned u ranní kávy ve své kanceláři jsem vytiskl ze správního řádu § 19 a 20 o doručování písemností v rámci správního řízení, u toho jsem zavolal známému, jestli v pátek dostal za mě vynadáno. Ano a prý z něj
První schůzka se zprostředkovatelkou Když jsem přišel na domluvenou schůzku, v kanceláři, kam jsem vešel, seděly u jednoho stolu dvě pracovnice a hledaly pro mě aktuální nabídku práce. Jednu z nich mi přečetly z monitoru, jako „manažer zapínání větráku„, na kterou jsem reagoval slovy, že ta nabídka práce mi nepřijde moc vtipná. Oni také uznaly, že to
Pustit vše z hlavy se ukázalo jako chyba. Úřad práce, ačkoliv bylo slíbeno něco jiného, zaslal poštou zahájení správního řízení ve věci „vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání pro odmítnutí nástupu do vhodného zaměstnání bez vážného důvodu„. Už tento první dokument byl neuvěřitelný blábol, mírněji to snad nazvat ani nelze. My jsme Úřad práce, my