Buďme k sobě upřimní!
Seděl jsem u bývalého nadřízeného plukovníka VV, dopíjeli jsme spolu kávu a on mi najednou řekl: „Chci být k Tobě upřímný, řeknu Ti, co mi na Tobě vadí.“ „Víš, myslím…
Seděl jsem u bývalého nadřízeného plukovníka VV, dopíjeli jsme spolu kávu a on mi najednou řekl: „Chci být k Tobě upřímný, řeknu Ti, co mi na Tobě vadí.“ „Víš, myslím…
Psal se rok 1997 a kvůli povodním byla u 2.mechanizované brigády vyhlášena pohotovost. Nějaký trouba mě tam napsal, ale zapomněl mi to říci. Pamatuji si, jak jsme jedno sobotní odpoledne…
Po čtyřech letech mi týdenní dojíždění z domu do Prahy začalo vadit. Nejen to dojíždění 150 km sem a tam, vedení další „domácnosti“ na ubytovně, ale hlavně to, že puberťák doma…
Známa se mě před lety ptala: „Lampasáci měli zase odměny, co?“ Žil jsem v malém městě, kde každý znal každého. Já moc lidí neznal, do hospod nechodil a většinu týdne strávil…
Tvrdě jsme cvičili, ale kdykoli měly naše skupiny přistoupit k praktické činnosti, museli jsme reorganizovat. Ve zralejším věku jsem pochopil, že máme sklon čelit každé nové situaci reorganizací – je to báječná…