Příběhy z ulice

Cože, Vy jste chtěl ublížit kapesnímu zloději?

František Ružička / 27. 5. 2015

Na jaře 2008 jsem jel tramvají s ženou z Václavského náměstí domů z knihkupectví Neoluxor. Tramvaj byla téměř prázdná, já stál u tyče nad ženou a listoval svojí novou knížkou o programování. Periferně jsem viděl, jak se někdo ke mně přiblížil, ale protože jsem stál u tyče s označovacím lístkem, nevěnoval jsem tomu větší pozornost. Najednou jsem cítil, […]

Příběhy z ulice

Zastav, něco nám upadlo

František Ružička / 9. 5. 2015

Z filmu Roming: (Z náklaďáku vypadla součástka na silnici.)Roman: Co to je?Stano: Nevím.Roman: Může se bez toho jet?Stano: Kurva, na co by to tam dávali, takovej kus železa, kdyby to jelo bez toho.Jura: No to jsme daleko nedojeli. Tři kilometry.Stano: To bude za chvilku v cajku. Použita hláška převzatá z www.kfilmu.net. Na tuto scénu z filmu jsem si vzpomněl, když jsme se vraceli s

Život v uniformě mě naučil očekávat jasné rozkazy. Život v úřadu mě naučil, že jasný rozkaz je často jen zbožným přáním.
Můj pohled na svět je formován těmito extrémy. Viděl jsem hrdiny, o kterých se nepíše v novinách, i neschopnost, která by vydala na román. A protože mám díky svému temperamentu poměrně vzdorovitou povahu, s věkem ve mně sílí pocit, že si nemusím nechat všechno líbit. Někdy si říkám, že těm, co sami sebe označují za ‚slušné lidi‘, se to stává málokdy.
Na tomto blogu jdu s kůží na trh: sdílím příběhy a postřehy – upřímné, občas vážné, jindy kousavě satirické. Rád bych vás pozval k zamyšlení nad tím, jak funguje (nebo nefunguje) svět kolem nás, a pokud se při tom pobavíte, splnil jsem svůj úkol. Je to zábava pro mě a snad i pro vás.