Na kole jezdím už hodně let. Nejsem ale typickým „polykačem“ kilometrů, nejvíce jsem v životě najel snad 30 km najednou. Spíše si jízdy užívám… Včera jsem dojížděl domů a frajersky a velmi hloupě jsem vytáhl klíče z bundy a jemně si přibrzdil… bohužel přední kolo se stočilo do strany a dle zákona setrvačnosti jsem přelétl přes řídítka
V roce 1992 jsme se všichni připravovali na rozdělení Československé federativní republiky předáváním výzbroje a techniky, popřípadě dokonce rušením kasáren. Jako téměř vždy, personál byl poslední, co se řešil. Přišlo se na to, že vojáci, kteří se narodili na Slovensku, musí požádat o české občanství. Jednoduché to bylo u těch, co byli Slováky, jako např. já. Narozen
Již jsem psal, že s vedoucím vnitřní správy podplukovníkem LK jsme nebyli zrovna kámoši. Ani jsem nevěděl, jak moc jsem ho naštval tím, že jsem dostal přidělený byt v Praze (psal jsem minule) protože prý to nešlo přes něj a to byl prý bytový referent sekce 😀 (neměl jsem o tom tušení a bylo mi to zcela
Seděl jsem u bývalého nadřízeného plukovníka VV, dopíjeli jsme spolu kávu a on mi najednou řekl: „Chci být k Tobě upřímný, řeknu Ti, co mi na Tobě vadí.“ „Víš, myslím to s Tebou dobře a to, co chci pro Tebe udělat, myslím v dobrém.„, pokračoval. Rychle jsem přemýšlel, jak tento „božský dotek„, s co nejmenší
Psal se rok 1997 a kvůli povodním byla u 2.mechanizované brigády vyhlášena pohotovost. Nějaký trouba mě tam napsal, ale zapomněl mi to říci. Pamatuji si, jak jsme jedno sobotní odpoledne nasedli do autobusu a odjeli směrem do Kroměříže. Bylo nás asi 15.Byli jsme tam 3 důstojníci, dva nadporučíci a jeden podporučík. Ostatní byli praporčíci hlavně