„Ty nemáš plavky? Vždyť chceme jít do bazénu, troubo! „, říkal jsem synkovi. „Nevadí,“ odpověděl mi Honza, „koupím si je někde….“ Second hand Vyšli jsme z hotelu, který nabízel řadu „chlapáckých“ wellness aktivit, které se bez plavek daly absolvovat jen s velkým rizikem, že Honza bude obviněn z exhibicionismu. Prohlásil, že nic drahého si kupovat
ale nemám na to…. žaludek.Můj bývalý šéf oddělení, mě doporučil svému známému, vojenskému zpravodajci, jako vhodného kandidáta pro práci u „nich“. Zavolal mi a domluvili jsme se na setkání. Zašel jsem tedy do budovy, která má přezdívku „závody valivých ložisek“ (nebo tak nějak a netuším proč) a povídali jsme si v nějaké kanceláři na vrátnici.
Skutečně mě netěší čekat na poště, až přijde na mě řada a měl bych vysvětlovat demotivované, mizerně placené pracovnici na přepážce, co po ní „zase“ chci. Čest výjimkám, takové se také najdou. Dopis z ministerstva Ve schránce jsem našel oznámení České pošty o uložení doporučené zásilky. Odhadl jsem, že je to zase negativní výsledek dalšího
K mladému kolegovi přišla hezká mladá právnička, vyzbrojená nejen vědomostmi, ale také pekelně rafinovaným plným výstřihem. Chudák, neměl šanci ani kdyby měla na sobě rolák, její argumentace byla, jak jsem měl možnost v openspace office slyšet, perfektní. Ale asi nechtěla nic podcenit a občas si své ženské zbraně „srovnala“ tak, aby na ně ještě více
Pohled na dnešní oběd mi připomněl situaci starou více než 20 let… Jednou z povinností dozorčího útvaru bylo povolovat výdej stravy poté, co jí ochutná (tzn. nají se). Dost mě naštvalo, že jsem zjistil, že večeře je normálně vydávaná i když jsem její výdej nepovolil. Polovina jídelny byla už obsazená vojáky základní služby. Sedl jsem si