Po čtyřech letech mi týdenní dojíždění z domu do Prahy začalo vadit. Nejen to dojíždění 150 km sem a tam, vedení další „domácnosti“ na ubytovně, ale hlavně to, že puberťák doma ve škole lajdačil a doma jsem si připadal o víkendech jako host. Nevěděl jsem, kde se nachází vývrtka nebo ručník a na všechno jsem se ptal.
Známa se mě před lety ptala: „Lampasáci měli zase odměny, co?“ Žil jsem v malém městě, kde každý znal každého. Já moc lidí neznal, do hospod nechodil a většinu týdne strávil v práci v kasárnách. Najednou jsem si uvědomil, že paní je manželkou vojáka z povolání a její dotaz pravděpodobně není náhodný.Rychle jsem přemýšlel, jak odpovědět: Došlo mi, že
Tvrdě jsme cvičili, ale kdykoli měly naše skupiny přistoupit k praktické činnosti, museli jsme reorganizovat. Ve zralejším věku jsem pochopil, že máme sklon čelit každé nové situaci reorganizací – je to báječná metoda k vyvolání iluze pokroku. Ve skutečnosti vyvolává chaos, neefektivnost a demoralizaci. Gaius Petronius Tento citát výstižně vystihuje dění na GŠ AČR, případně MO. Po celou
Od začátku, co jsem v roce 2000 začal sloužit na GŠ AČR jsem nepochopil zřizování různých Rad, Komisí nebo Integrovaných týmů. Hned na počátku jsem se stal členem IPT (integrovaný pracovní tým) pro plánování. V tom týmu dělal snad jen jeden člověk a celý ten tým nahrazoval jednu (možná i dvě) sekce ministerstva, za které
S panem podplukovníkem LK jsme se neměli vůbec rádi. Já ho měl za protekčního hloupého křiváka. Za co mě měl on nevím, raději jsem se nikdy neptal. Poznali jsme se, když nastoupil na GŠ AČR na funkci vedoucího vnitřní správy a já byl zástupcem vedoucího oddělení plánování zdrojů. Zrovna si pozdě večer přesouval nábytek z kanceláří svých