Ve svém životě jsem byl u psychologů docela často. Kvůli řidičskému průkazu, učitelskému průkazu, bezpečnostní prověrce, vojenské misi, vyslání do mezinárodních struktur atd. atd. Dostával jsem řadu různých testů, jeden z nich měl snad 600 otázek a doba na odpovědi byla striktně omezená. Další test byl diktát čísel ze záznamu a já měl to číslo
ale nemám na to…. žaludek.Můj bývalý šéf oddělení, mě doporučil svému známému, vojenskému zpravodajci, jako vhodného kandidáta pro práci u „nich“. Zavolal mi a domluvili jsme se na setkání. Zašel jsem tedy do budovy, která má přezdívku „závody valivých ložisek“ (nebo tak nějak a netuším proč) a povídali jsme si v nějaké kanceláři na vrátnici.
K mladému kolegovi přišla hezká mladá právnička, vyzbrojená nejen vědomostmi, ale také pekelně rafinovaným plným výstřihem. Chudák, neměl šanci ani kdyby měla na sobě rolák, její argumentace byla, jak jsem měl možnost v openspace office slyšet, perfektní. Ale asi nechtěla nic podcenit a občas si své ženské zbraně „srovnala“ tak, aby na ně ještě více
Pohled na dnešní oběd mi připomněl situaci starou více než 20 let… Jednou z povinností dozorčího útvaru bylo povolovat výdej stravy poté, co jí ochutná (tzn. nají se). Dost mě naštvalo, že jsem zjistil, že večeře je normálně vydávaná i když jsem její výdej nepovolil. Polovina jídelny byla už obsazená vojáky základní služby. Sedl jsem si
V roce 1992 jsme se všichni připravovali na rozdělení Československé federativní republiky předáváním výzbroje a techniky, popřípadě dokonce rušením kasáren. Jako téměř vždy, personál byl poslední, co se řešil. Přišlo se na to, že vojáci, kteří se narodili na Slovensku, musí požádat o české občanství. Jednoduché to bylo u těch, co byli Slováky, jako např. já. Narozen