Po čtyřech letech mi týdenní dojíždění z domu do Prahy začalo vadit. Nejen to dojíždění 150 km sem a tam, vedení další „domácnosti“ na ubytovně, ale hlavně to, že puberťák doma ve škole lajdačil a doma jsem si připadal o víkendech jako host. Nevěděl jsem, kde se nachází vývrtka nebo ručník a na všechno jsem se ptal.
Nebylo žádným překvapením, že po „přátelské besedě“ s generálem MŽ se kvalita práce Národního zastoupení (NZ) Ramstein nezlepšila. Vedoucí NZ podplukovník LB v pevné víře o bezchybnosti svého postupu, zaslal koncem listopadu 2012 harmonogram stěhování (příloha). Podle něj byl skupině příslušníků zahraničního pracoviště (ZP) Heidelberg, která končila činnost v lednu 2013, na období 2 až 14 dnů
Po pár týdnech nové práce v Sušici jsem se začal zajímat o splnění slibu o přidělení bytu, abych nemusel vstávat každý den po čtvrté ráno s návratem po sedmé večer do Janovic nad Úhlavou. Někdy jsem jel autem, jindy vlakem. Spojení nebylo zcela ideální. Samozřejmě jsem si ihned po nástupu podal žádost o přidělení bytu a
Prošel jsem celý byt, který jsem si v průběhu jedné ze služebních cest vybral. Byl to útulný 3+1 s vlastním vytápěním, s nádhernými tmavě zelenými krbovými kamny v obýváku a velkým balkónem. Ehm, větší pozornost jsem měl věnovat funkčnosti venkovních žaluzií…. *wacko* Ty jsem pak každou chvilku v dětském pokoji spravoval po celé tři roky… S