Můj táta mi říkával, že s každým se dá vyjít. Prý se dá s každým dohodnout. Zvláštní, on sám se tím moc neřídil, s vlastními rodiči nemluvil skoro 10 let.
Už ani nevím, jak ta diskuze začala. Bylo mi asi 15 a zase jsem měl nějaký problém se spolužáky. Většinou mě po škole čekali před naším domem v malé skupině 2-4 a chtěli mi dát „výchovnou“ lekci. Nějak jim asi vadilo, že jsem se odlišoval. Nebylo to jen vzhledem.
Učitelky mě zahrnuly do každého veřejného vystoupení, recitace ve školním rozhlase apod. Dost často jsem ve třídě četl, prý jsem hezky četl. Učitelka netušila, že jsem o prázdninách, hned poté, co jsme dostali učebnice na další školní rok, všechny přečetl. Četl jsem hodně, 7-10 knížek za týden. Vzpomínám si, že místní knihovnice jednou nevěřila, že jsem ty knížky skutečně přečetl a tak si mě vyzkoušela. Od té doby jsem si mohl půjčovat knížky i z oddělení dospělých.
Těm děckám před naším domem jsem se většinou vyhnul tak, že jsem obešel pár ulic a přišel domů zadním vchodem dvorku. Někdy jsem je neviděl a dostal od nich nakládačku. Nikdy to nikdo nezkoušel sám, šli na jistotu ve většině. Jednou mě čekali před domem čtyři spolužáci, dva měli řetězy a jedna holka (!) měla tlustý klacek, podobný basebalové pálce. Ulomil jsem tehdy velkou větev a vyrazil proti nim. Dostal jsem pár ran řetězem, ale v podstatě jsem je rozehnal a oni utekli.
Za pár dní přišel k nám domů nějaký velký chlap a řval na otce, protože jsem jeho synovi roztrhal bundu a vypíchl oko. Ano, řval to v tomto pořadí. 
Táta o ničem nevěděl a tak jen poslouchal. Pak se ten chlap ke mně naklonil a dal mi silný pohlavek. Otec byl malý, snad 155 cm vysoký, ale chlapovi zkroutil ruku za zády a doslova ho kopanci do prdele vykopal z dvora.
Řekl bych mu
Za svůj život jsem poznal dost lidí. S některými jsme se jen minuli, s některými jsme šli kousek vedle sebe. Už také vím, že lidé se často mění a tak se naše cesty časem musely někdy i rozdělit. Kdyby můj otec ještě žil, řekl bych mu, že s každým se vyjít nedá. Zkusit se to může, ale s někým je lepší vyrazit dveře nebo se mu obloukem vyhnout nebo ho donutit, aby se příště vyhnul on (ona). A je mi téměř lhostejné, co si o mně povídají za mými zády. To bych mu řekl.