V roce 1999 byl zaslán nadřízeným Velitelstvím pozemního vojska program tématické kontroly, podle kterého měli být řidiči bojových vozidel mechanizované brigády přezkušováni ze znalostí pravidel silničního provozu.
Oblast přípravy řidičů na velitelství pozemního vojska řídil bývalý dělostřelec, na kterého při jedné reorganizaci nezbylo místo. Snažil se, ale chyběly mu zkušenosti a občas i znalosti.
Po dohodě s ním jsem napsal žádost velitele brigády o změnu programu tématické kontroly s tím, aby provádění testů pravidel ze silničního provozu bylo vypuštěno.
Měl jsem za to, že pokud nebyla v programech přípravy řidičů příprava, resp. opakování pravidel silničního provozu, není logické, aby byli řidiči bojových vozidel z nich přezkušováni. A také jsem chtěl, aby oblast, za kterou jsem u brigády odpovídal, byla hodnocena jako „výtečná“ a nechtěl jsem nic podcenit. 
Náčelníkovi štábu, podplukovníkovi MK, jsem všechno vysvětlil a předložil mu spis pro velitele brigády, ke kterému jsme pak společně zašli.
Až tanky pojedou…
K mému překvapení zastupující velitel brigády, podplukovník JŠ nesouhlasil. Moje argumentace jednoduše neuspěla.
Prohlásil:
Myslím, že i řidič tanku musí vědět, co znamená červené světlo na semaforu, když pojede přes křižovatku.
Na to jsem odpověděl: „Až tanky pojedou přes křižovatku, věřím, že řidiči tanku bude jedno, jaké světlo svítí na semaforu“ *rofl*
Podplukovník JŠ se na mě vztekle podíval a náčelník štábu požádal o odchod z kanceláře s tím, že si mě zabije sám.
V rámci tematické kontroly řidiči bojových vozidel přezkušování z pravidel silničního provozu nebyli a hodnocení brigády bylo výtečné.