Alter ego vzniká pod psychickým tlakem. Stres z toho, že jedna osobnost není schopna dosáhnout uspokojení, se přelévá do osobnosti jiné. Jestliže cítím, že se se mnou nespravedlivě zachází v práci, může se mi zdát sen, v němž jsem krotitelem lvů, který bičuje velkou kočku, aby bylo po jeho vůli. To mohou být symboly stresu, s nímž nejsem schopen se za bdělého stavu vypořádat. (podle doktorka.cz)
Dr. Jekyll & Mr. Hyde
2 v 1, šampon i kondicioner.
Už na škole jsem si dělal srandu z velitele roty, který byl na nás jak pes a když vyšel za bránu, tak ho tam hned na ulici zpohlavkovala jeho tlustá, fousatá manželka. Nějak jsem nepobral, jak je možné se chvilku chovat tak a chvilku onak.
Vrcholem bylo nedávno prohlášení jednoho důstojníka na facebooku, že je profesionál a proto má v práci stejný názor jako jeho nadřízení. Jeho soukromý názor na stejnou problematiku je sice jiný, ale to přece není podstatné.
Podle mě to podstatné je a to dost. Pamatuji si, jak mně seřval jeden z velitelů útvarů, kde jsem sloužil, že jsem k ničemu za to, že jsem odmítl vytáhnout automobilní techniku z NZ (nedotknutelných zásob) na vojenské cvičení, protože si velitel roty nepřipravil včas techniku. Ten se to pokoušel „hodit“ na mě, jako náčelníka tankové a automobilní služby. Řekl jsem tehdy, že jsem tu sice pro velitele útvaru, ale s tím, že budou plněny zároveň všechny nařízení, takže k vytažení techniky z NZ bylo potřeba povolení NGŠ AČR. Zachoval bych se stejně i dnes. Nesplnil bych cokoliv.
Na konci své vojenské kariéry jsem potkal pár lidí, kteří mi předkládali k podpisu nebo seznámení dokumenty, o kterých pak prohlašovali, že jsou nějaké divné. Zejména personalisté byli srandovní, jak po mých dotazech lapali po dechu a odcházeli s tím, že požadovanou informaci zjistí. Jen někteří se ještě vrátili, většinu jsem již neviděl.
Šéfe, tak jaký mám mít názor?
Ještě se vrátím k výše zmiňovanému důstojníkovi. Pro mě zcela nepochopitelné je, že to je právník a jeho odborný názor je založen na požadavku nadřízeného. Myslel jsem si, že armádní právníci pracují na základě posouzení faktů a znalosti práva. Poté, co jsem se párkrát potkal s generálem FM, který těmto právníkům velel, už si to nemyslím. Dostali jednoduše pokyn, jaký má být výsledek a jak mají nahlížet (překroutit, domyslet si, případně vynechat) na fakta. Částečně se nedivím tomu, že si právník v uniformě s přizpůsobivým charakterem vytvoří fikci, že za svůj odborný názor nemůže. Plní jen rozkaz. S velkým přeháněním mi to připomíná jiné vojáky, jiné armády, úplně jindy, kteří nevraždili, nemasakrovali, protože „jen“ plnili rozkazy.
A tak koukám, že se najednou z právníka stal bezpečnostní expert (také jste si všimli, kolik jich najednou všude je?). Tak by mě zajímalo, čí názor prezentuje dnes.